Lovecká sezóna I.

Vysoké jezdecké kožené boty obepínaly její lýtka. Propínala je zapřená do třmenů sedla. Její hnědák bušil okovanými kopyty do trávy blyšticí se ranní rosou. Na chřípí porůstající jeho nozdry se srážely krůpěje potu. Vnímala jeho ušlechtilou sílu a byla spojená s ním touhou se hnát vpřed a když její zrak zahlédl ohnivou srst lišáka, musela ho ulovit. Tentokrát to bude ona.

Buková větvička ji švihla přes úzkou krempu loveckého klobouku do líce. Štíplo to, ale v tom mrazivém vzduchu a vzrušení z lovu to téměř nevnímala.

Liška vběhla do hustého remízku. Lehkým potažením uzdy kůň stočil svůj směr, ale terén a jeho neprostupnost si žádal zpomalení. Ona se musela přikrčit, aby vůbec zůstala v sedle.

"K sakru!" zaklela tiše. V hustých trsech travin, rostoucích pod stromy, a ve spadaném listí ztratili stopu. Upínala svůj zrak, ale bylo jasné, že kořist ztratila. Kůň si odfrkl. Pára unikající z jeho nozder svědčila o rozehřátí v jeho svalech.

Seskočila ze sedla a z náprsní kapsy vytáhla kovové pouzdro na cigarety. Jednu vytáhla a zapálila si. Kůň stál na místě a neklidně hrabal kopytem.

Slyšela dusající kopyta dalších jezdců. Projížděli nedaleko. Ale nevypadalo, že by měli kořist na dostřel nebo aspoň na dohled. Jeden z nich se oddělil a blížil se jejím směrem. Potáhla z cigarety.

"Utekl ti?" lehce rozesmátě pronesl k ní ještě než zastavil svého koně.

Věnovala mu jen tichý, dlouhý pohled plný neochoty odpovídat. Ho tu čekala ze všech nejmíň. Jeden ze synů ženy, která si vzala před pár lety jejího strýce. Vlastně by to mohl být její nevlastní synovec. Přemýšlela kolik že mu je. Dvacet čtyři? Dvacet pět? Jí bylo čtyřicet. A tyhle vetřelce za zjištností v rodině neměla ráda. Nemyslela tedy konkrétně ho. Ale jeho matku. Všichni věděli, že ona je jen průměrná právnička, která se "záhadně" učila hrát golf ve stejném klubu, kde ho hrál i strýček.

On mezitím sesedl z koně a došel těch pár kroků k ní. Vytáhl z kapsy placatku potaženou hnědou kůží.

"Dáš si?" zeptal se jí.

"Ne díky. Při honu nikdy nepiju a ty bys neměl taky." řekla odměřeným, ale výchovným tónem. On se začal smát.

"Jsi jako moje opravdová . . . tetička. Člověk by řekl, že ti na mně zálěží . . . Claudie. Nebo ti mám říkat. . . tetičko Klaudy, jak ti říkají děti od Elke?" zeptal se napůl v žertu. Upřela na něj svoje šedo hnědé oči. Čekala že hodí zpátečku, ale on se spíš dobře bavil. Potáhla z cigarety.

"Jak dlouho se zdržíš na Schwarzbachu?" zeptala se ho aby řeč nestála.

"Nevím ještě. Přijel jsem vlastně jen na Hubertský hon. Původně. Ale Richard se mnou chce něco probrat, tak jsme se domluvili, že pár dní zůstanu."

Věděla, že strýc s ním chce mluvit ohledně nějakých pozemků, které chtěl koupit. Ale přítomnost všech na panství byla náročná. Zdědila ho po otci. Stejně jako rodové povinnosti. Třeba tento hon. Elke naopak zdědila akcie a jiné nemovitosti ve městě, což jí dávalo velkou svobodu.

Vlastně by jí to až tak nevadilo, kdyby tam nepřijela jeho matka. Průměrná, městská žena, která nemá ponětí o významu jejich rodu v historii, ani o tom co znamená to jméno nosit. Nemohla ji vystát. Z deset let starého golfu přesedla do nové audiny a od té doby si myslela, že je někdo víc jen proto, že sdílela jejich příjmení. Její nevyžádané rady obtěžovaly a to narušovalo pohodu rodinného setkání. Jak říkala Elke - ještě si nezvykli ji ignorovat.

Znovu potáhla z cigarety. Podzimní barvy měla ráda. Jehličí na stromech jako by ztmavlo a listí se barvilo do rozličných tónů teplých barev. Na okamžik zapomněla, že tam není sama. David jen mlčky stál a svůj pohled měl upřený k ní. Její kůň si nervózně odfrkl. To ji vrátilo do reality. Z kapsy vytáhla malé, kovové vajíčko. Rozšroubovala ho na dvě poloviny. Típla do jedné cigaretu a zase vajíčko zašroubovala tak, aby oharek byl neprodyšně uzavřen uvnitř.

"Je čas vrátit se do sedla." pronesla jako by se jí ani nechtělo a začala si natahovat kožené rukavice. On se na ni pořád díval a odpověděl ji s náznakem zdvořilostního úsměvu.

"A chceš nebo musíš?"

"Co tou otázkou sleduješ? Jsme na honu." zeptala se odměřeně.

"Přijde mi, že jsi to neřekla s velkým nadšením. Tak . . . jsem ti chtěl nabídnout, jestli ještě chvíli nezůstaneme stranou."

"Proč bych to měla přijmout?"

"Protože chceš." odpověděl už s opravdovým pobavením ve tváři.

"Klidně si tu zůstaň. Já jedu." zapřela se nohou do třmenu a vyhoupla se do sedla. Když se usadila, zvedla mu ruku v gestu na pozdrav a pobídla koně. Ten se takřka okamžitě rozběhl ven z remízku. David se vyhoupl do sedla svého koně a rozjel se za ní. Rád s ní trávil čas. I když se k ní nemohl dostat blíž, než mu dovolila ona.

Sedlo ho drželo zpříma a kůň znal cestu. Mohl si dovolit se v myšlenkách vrátit k okamžiku, kdy se k ní snažil přiblížit poprvé. A kdy ona ještě ani nevěděla, že on existuje.

Byl tenkrát poprvé na panství. Jen s Richardem. To žil ještě Claudiin otec. Panství mělo rozlehlou zahradu volně přecházející do velké obory a dál do lesa. Uprostřed byla hlavní budova panství ve tvaru písmene U a kolem bylo několik domků. V té době se řešilo, že přestaví domek, který kdysi obýval zahradník, než si na péči o zahradu a les najali firmu a zaměstnanci na panství začali dojíždět.

Její otec chtěl z domku zahradníka udělat pokoje pro návštěvy. A chtěl to svěřit na starost právě Davidovi, který se věnoval architektuře. I když byl teprve na vysoké škole. A tak se stalo, že když přijeli na panství, chtěl se ubytovat právě v něm, aby ho mohl navnímat.

Když večer seděl David na terase domku, tak se rozsvítila okna v jižním křídle panství a otevřely se dveře na balkón. Pohyb na balkónu upoutal jeho pozornost. Žena, která si zapálila cigaretu. Stála tam v černých, pouzdrových šatech ke kolenům. Světle hnědé vlasy vyčesané do jednoduchého drdolu. A rudá rtěnka na jejích rtech evokovala myšlenky na to, jak ho těmi rty uspokojuje.

Jasně. Došlo mu, že to je někdo z "jeho" budoucí rodiny. Nějaká sestřenice, teta nebo tak něco. Ale mozek se mu odkrvil. Dokonale vykrojené rty barva rtěnky podtrhovala. A dlouhé, elegantní prsty držící cigaretu v krátké špičce evokovaly způsoby dámy. Chtěl z té dámy udělat svou poslušnou kurvičku. Chtěl si ji podmanit.

Žena párkrát potáhla, pak cigaretu zatípla do popelníku a vešla do pokoje. Dlouhé, lehce povlávající závěsy sloužily jako dokonalé filmové plátno. Světla v pokoji osvěcovala její siluetu, jak se svléká. Měla štíhlou postavu, ale příjemně krojené ženské tvary. Její prsa byla tak akorát do dlaní a pevná, jak u mladé holky. Když se předklonila, aby si stáhla kalhotky, tak se mu odkryl i výhled na její kulatý zadek. Stála zády k němu. Ucítil silné nutkání si rozepnout kalhoty a vzít do ruky penis. Místo toho si ale zapálil. Díval se dál.

Vytáhla několik sponek a rozpustila si vlasy. Sahaly jí kousek pod ramena. Odložila sponky a vešla do druhého "okna". Tam světlo už tolik nevykreslovalo. Tušil jen že je ve sprše. V hlavě mu šla představa, jak jí umývá záda. Okno zhaslo a ona se objevila opět v balkónových dveřích. Na sobě měla jen nezavázaný černý župan. Přes zábradlí balkónu viděl žlábek mezi jejími prsy vedoucí dolů. To, co viděl, ho vzrušilo, že přestával dýchat. Jen mlčky seděl.