Knihkupectví na rohu

Lucie měla patnáctým rokem knihkupectví na rohu náměstí. Pod věží kostela. Byl to krámek s klenbovým stropem, zařízený starožitným nábytkem a jediný výkřik moderní doby, byl počítač s internetem, přes který odbavovala zákazníky, a vedle něj ležící telefon. Jinak si člověk připadal jako by stisknutím kliky a překročením prahu zároveň překročil linku vinoucí se vpřed časoprostorem a skočil o sto let zpět v čase.

V tmavých, dřevěných knihovnách byly pečlivě roztříděné knihy čtivé i odborné, mapy, učebnice, pohádkové knížky i leporela. I několik neprodejných kousků, které spíš měla pro oko zkušeného čtenáře a pro potěchu svou, než jako zdroj příjmu. Byl to regálek uzavřený dvoukřídlými dvířky, které byly vysklené mléčným sklem. Občas je odemkla a některou z knih vystavila k nahlédnutí návštěvníkům. Někteří lidé tam chodili pravidelně i proto, aby se pokochali skvosty z její sbírky.

Před Vánoci pravidelně vystavovala staré výtisky pohádek bratří Grimmů, kdy ještě tak úplně jako pohádky nezněly. Během roku ale oko bystrého čtenáře mohlo zachytit třeba první vydání Anny Kareniny, Lolity od Nabokova nebo i něco novějšího . . . Jako Noční klub od Kulhánka nebo Žáby v mlíku. Vždy šlo o knihy, které již nejsou k sehnání nebo za poměrně vysokou cenu a jako starší kousky.

Ovšem nejoblíbenější aktivitou v tomto malém knihkupectví byly čtecí sabaty. Tak se tomu říkalo. Lucie je pořádala vždy v pátek po úplňku. To se otevřely "tajné dveře" za jedním z regálů a za ním byla tajná místnost. Se stolem, kde už dekantovalo červené víno, s karafami studené vody a italským kávovarem pro vyznavače dobré kávy. Tyto čtecí sabaty byly velice oblíbenou činností a vždy byla místa hned rozebraná. Kapacita byla pro dvacet lidí a nikdy nebylo možné si místo domluvit dřív. Vždy ve čtvrtek před akcí v pět večer, kdy obvykle zavírala, vyndala ze stolu kožené desky s novou soupiskou míst a zájemci se jí nahlásili a za drobný poplatek obdrželi kovový žeton, na kterém bylo číslo sloužící jako místenka. Každý mohl zamluvit místo pouze pro sebe a svůj doprovod v podobě jedné osoby. A během deseti minut Lucie mohla zavřít knihkupectví s tím, že soupiska byla plná a že musela zbylé zájemce odmítnout s tím, že příští měsíc jim to snad vyjde. Bylo ještě jedno pravidlo. Nikdo nemohl přijít víc než třikrát za sebou.

Tento exkluzivní čtenářský kroužek patřil v městečku k jakési prestižní záležitosti a mnoho lidí považovalo za povinnost se zde nechat čas od času vidět. A to i přesto, že nikdo do poslední chvíle nevěděl jaká kniha se bude předčítat. Jenže tento klub nebyl jediný, který se v knihkupectví scházel.

Ten druhý klub se scházel jen šestkrát za rok. Na velké pohanské svátky. A byl to klub, o kterém se mluvilo jen šeptem. A jen dvojím způsobem. Buď do něj lidé chtěli a to za každou cenu. Nebo . . . se nad ním pohoršovali. Ale to se týkalo jen těch, co se stýkali o kousíček vedle. V kostele. Měl pár členů a každého z nich si Lucie vybrala osobně. Žádný z nich nikdy nepromluvil o detailech jejich setkání. Ale ve fámách se neslo ledacos. Obyčejní lidé se oproti realitě dost mírnili ve svých představách. Ti od kostela naopak v tom viděli orgie a nejraději by Lucii hezky po staru upálili. Naštěstí už byla doba, kdy nemohli, protože zas tak daleko od pravdy nebyli.

Samhain. Byl to keltský začátek nového roku a slavil se v noci z poledního října na první listopadový den. Lucie na tento den svolala svůj exkluzivní klub přátel. Sama na tato setkání psala povídky. Někdy to byly povídky ze současnosti, jindy historické a někdy naopak z budoucnosti nebo fantasy povídky plné mystických postav. Ovšem to nebylo to, co jejich setkání dělalo tak exkluzivním. . .

Lucie totiž na těchto setkáních některou z pasáží vždy nechala předvést svým hostům. . . a nejednalo se o žádné soft ukázky v oblečení. A nejednalo se ani o žádné tradiční ztvárnění milostných aktů. Když se předčítalo o postavách mystických, žijících hluboko v horách, tak její rusalky byly ozdobené jen věnci se zapletených květin ve vlasech. Jindy naopak žena zosobňující dominu, trestající svého suba, byla celá oblečená v černém latexu, ale sub byl pouze v obojku a místo kravaty měl vodítko. Povídky psala jen ona. Nikdo neznal jejich obsah až do onoho setkání. Pouze performeři, kteří některou z pasáží předváděli, dostali precizně popsané instrukce. Ale každý s napětím očekával nový příběh. Lucie s oblibou hostům říkala, že přidat se k nim nemůžou, ale mezi sebou ať si dělají cokoliv, s čím budou všichni účastnící za jedno.

Proto byl její klub tak exkluzivní. Často se totiž na jejich setkáních spustil kde kdo s kde kým. Záhadou všem bylo kde ale Lucie bere ty loajální performery. Nikdo totiž nevěděl o Luciině druhé "kariéře". Měla totiž byznys na. . . řekněme atypické společnice a společníky. Žádný nudný eskort. Žádné tuctové šlapky. Ale měla ty nejzvrácenější duše, které často dělaly věci, na které se většina lidí jen zdráhala pomyslet, nebo se styděla říct, že je rajcují, ale . . . které si chtěla splnit.

Její andílci byly placení královsky za to, že si uspokojovali své deviantní potřeby a fetiše. Lucie totiž razila jedno. Každý člověk má protikus a v uspokojování tužeb to platilo dvojnásob. Takže její černý byznys se jen třpytil i vtipnými kousky jako šukání mulatky s anakondou obmotanou kolem těla (nebyl problém sehnat mulatku, ale tu anakondu), bukkake párty s dvojčaty oblečených do kostýmu králíčků, dominou gynekoložkou v růžovém latexu nebo striptýz od holky zamotané jako mumie a dopravené na místo v sarkofágu. Někdy dokonce využívala rekvizity z filmových ateliérů, jelikož i tam se pohyboval jeden z jejích klientů, který akceptoval vzájemný zápočet ceny za protislužby.

Holky a kluci, co pro ni dělali, si tuhle práci většinou užívali. Platilo tu jedno základní pravidlo. "Pošli co bys chtěl jako zákazník a já napíšu, jestli to teď mám na skladě." A on se většinou někdo našel, kdo do toho požadavku zákazníka chtěl jít. Nikdy nikoho nenutila. Zážitkový sex spočíval v tom, že měl bavit všechny tak, aby to klient opravdu prožil a stálo to za to. Jen jednou za čas si vybrala vhodné objekty na svou akcičku do knihkupectví.

Dneska tam byly dvě mladé dívky. Hosté se pohodlně rozprostřely po prostoru. Přišli všichni. Paní J s panem H si nalévali víno. Lucie musela konstatovat, že paní J má velice pěkné vínové šaty splývající po její bílé kůži až dolů a pouze vysoký rozparek poodkrýval ladnost jejích kroků. Paní Š dnes přišla se svou přítelkyní paní H. Obě byly na první pohled spíš usazené čtyřicátnice, ale Lucie už nejednou viděla, jak se přítelkyně spustily spolu do velmi horečnatého mazlení a líbání. Bavilo ji na ně koukat. A kdo ji samozřejmě obzvláště učaroval byl pan F. Její pan F. Jezdil za ní. Nejen na soaré. Jeho modré oči ji přitahovaly jako hlubina ledovcového jezera. Bílá košile kontrastovala s opálením, které si dovezl z nedávné dovolené. A úsměv, který měl, jí brněl až pod kalhotkama.

Zbožňovala ho. Každý jeho pohyb, úsměv . . . jeho hlas. Ten obzvlášť, protože jeho příjemnou melodičnost podtrhovala slovenčina. Vždy, když ho viděla, chtěla ho nahého. A on jí rád plnil její přání.

***

"Mám sa na čo tešiť? pošeptal jí pan F. místo pozdravu. Následoval velmi jemný, drobný polibek na její šíji. Pousmála se. Do nosu nabrala jeho vůni. Nový parfém. Byl jí povědomý, ale kam ho zařadit . . . Bylo to jako louka pod jehličnatým lesem, když se v ranní mlze koupe slunce a bosý pan F. kráčí po zelených bocháncích mechu. Osobitá vůně, stejně jako on. Konečky prstů se ho dotkla na předloktí a přejela po něm směrem k zápěstí. I takto drobný dotek jejího těla s tím jeho ji uváděl do stavu, kdy zapomínala na svou profesionalitu. Uměl ji vyvést z koncentrace pouze svou přítomností.

Lucie poprosila přítomné o usazení se na místa, pak ztlumila osvětlení do teplých tónů příjemného příšeří a odhrnula dřevěnou zástěnu zakrývající malé jeviště. Na něm ležely dvě dívky zamrzlé uprostřed polibku. Napůl seděly, napůl ležely. Bez hnutí. Poblíž sedící žena začala číst dnešní příběh o dvou čarodějnicích, které měly slabost pro mladé, nezkažené chlapce. Lákaly je do své chýše v horách a tam z nich dělaly muže. . . V pasáži, kdy se vyprávělo o ranním probouzení, kdy čarodějnice spolu spávaly na loži a ráno si dopřávaly vzájemnou ženskou něžnost, se dívky najednou začaly líbat.

Lucie s potěšením sledovala obličeje přítomných hostů. To očekávání dalších řádků příběhu, odvíjejícího se jim před očima, bylo až hmatatelné. Seděla ve svém křesle opodál a u ní seděl pan F., sledoval to se zaujetím, ale v okamžiku, kdy se dívky začaly věnovat rozkoši v klínu té druhé, si pan F. klekl mezi Luciiny nohy a dal jí kolena od sebe.

Podívala se na něj. On mezitím vyhrnul její šaty a odkryl se mu pohled na černou krajku jejích kalhotek. Prsty zajel pod lem, aby je dal na bok a jazykem ochutnal jak moc se na něj těšila. Potkávali se málo, aby se to dalo nazývat vztahem, přesto ona cítila k němu obdobné pouto. Toužila po něm fyzicky, ale v tom nespočívalo to podstatné. Její slabost pro něj byla i pro někoho tak zvráceného, jako byla ona, něčím nezvladatelným. Tak se nechala pohltit. Bezpodmínečně, bez výhrad. Bez plánů.

Jednou ji řekl, že o lidech, kteří druhým kreslí po zádech, se říká, že jsou zamilovaní právě do těch, kterým po těch zádech kreslí. Byla, ale tím jejím způsobem, do něj. Nemluvili o tom. Ona akceptovala jeho názor na kreslení po zádech a s oblibou mu právě tohle dělala. Bylo to všeříkající i beze slov.

Dívky před jejím zrakem byly již zaklesnuté do svých rozkoší planoucích těl naplno. Příběh, čtený příjemným hlasem ženy sedící opodál, rezonoval v uších posluchačů jako by z dálky a přesto pronikal do nitra jejich těl. Byl to moment, kdy srdce všech diváků tloukla ve stejném rytmu a kdy jejich dech se zatajoval s každou další větou, dalším odstavcem. Dvě přítelkyně se dotýkaly jedna druhé v klíně, ale jako by nechtěly odtrhnout zrak od podívané před nimi. Muž, doprovázející ženu v červených šatech, rukou přejížděl po vnitřní straně stehen, zatímco ona už měla vytažený jeho penis z kalhot ven a pomalu přejížděla dlaní po celé jeho délce. Postarší muž s dívkou ve věku jeho dcery přešel ještě dál. Nechal si ji kleknout před sebe a kouřit se od ní. Držel ji za vlasy a narážel si její rudé rty div že se neudávila. Mladý pár fascinovaně sledoval dění před nimi. Byly zde teprve podruhé. Ona se mu položila do náruče a on s rukou v rozepnutých kalhotách mnul její klitoris.

Když žena došla do bodu povídky, že ony dvě čarodějnice slastně spokojené odešly z lože, zvedly se i ony dívky a odešly ze scény, aby se po dalším odstavci vrátily s mladým mužem a opět zaujali už všichni tři další živý obraz, který se pomalu rozbíhal s popisem děje. Nejen že ho ony dívky zasvětily do tajů ženského těla, ale rovnou si za to vzaly i to, co bavilo je. Uspokojovaly ho pusou a mladík, který opravdu vypadal navzdory tomu, co měl profesně za sebou, jako by neznal, nevěděl, se dívkám vystříkal na prsa. A po chvilce znovu. A pak mladík i dívky zase zůstaly znehybněni.

Lucie tou dobou už měla uvnitř jazyk pana F. i s prsty, mokrá stehna a vzrušení na vrcholu toho, co její tělo dokáže snést. Třetí obraz spočíval v tom, že se přidal další mladík a tentokrát před zraky všech začalo opravdové obcování každého s každým. Dívky s chlapci, pak jedna dívka s oběma chlapci, pak dívky spolu a chlapci spolu a pak jedna z dívek podržela chlapci, který v sobě měl dalšího chlapce zatímco druhá dívka jazykem přejížděla mezi jeho půlkama. Tou dobou už opravdu všichni diváci se oddávaly více čí méně uspokojování svého doprovodu a nebo se nechávali uspokojovat od někoho dalšího, kdo s nimi původně ani nepřišel. Začalo se to míchat navzájem. Vzduch voněl potem, parfémy, spermatem a sexem jako takovým. Byl to ten moment, kdy Lucie mohla odejít s panem F. k ní a kdy se o zbytek postarali pánové, kteří se tak nějak odnikud objevili v černých kalhotách a nahoře bez.

Pan F. se zvedl a pomohl na nohy jí, protože bylo jasné, že její krok bude poněkud vrávoravý. Spustila si dolů spodní část šatů a zmizely ve dveřích, které vedly nahoru do jejího bytu. Bytu, kde měla krom ložnice i tu druhou "ložnici". Tu s ondřejským křížem, lavicí a rákoskami. Díval se na ni nedočkavě. Vyšli schody a ona odemykala dveře. Pak je zabouchla a než stačila cokoliv udělat, natlačil ji na ně a začal ji hodně chtivě líbat zatímco rukou zajel pod její kalhotky. Její rozkoš mu doslova protékala skrze prsty. Zastavila ho, i když to bylo s maximálním sebezapřením.

Natáhla se pro rudou krabičku. Otevřel ji. Na rudé, sametové vystýlce ležel obojek z tmavě hnědé kůže. Ruční práce. Na první pohled bylo poznat, že byl šitý na míru. Podíval se na ni.

"Na co čekáš?" zeptala se ho.