Když vnímáš vůni mé kůže

Jsou vzpomínky, které nám utíkají mezi prsty. Písek je odnáší s větrem. Jsou nepolapitelné. Unikají. Dokud je déšť nesešle na naši tvář. Pálí nás v očích. Nutí nás k slzám. Jemný prach, který se vtírá do kůže. Nedře. Pálí jako chladnoucí popel.

Jako tvé doteky v mé kůži.

Vzpomínka, která v hrdle zadrhává vzdech chtíče. Neskrývaného. Svobodného. Trvá asi tak dlouho, jako pád dešťové kapky. Okamžik, kdy se dotkne a rozletí na mnoho maličkých nic.

Zvedám klopené řasy. Ten pohled. Jeden dlouhý pohled do tvých očí. Trvá jen mžik a přesto dlouho. Je nezastavitelný jako tající led padající do hlubiny mého nitra. Taje. Zaplavuje. Rozechvívá. Mým tělem odeznívá, aby se odrazil a narážel na mé nitro zpět. Příboj. Drtící se o vlnolam mé sebekontroly.

Má zápěstí se omotávají do hedvábí. Jak jemné je, přesto pevné. Nepovolí. Tvůj dech napíná mé tělo. Klíček... Který odemyká zámek. Skrytý pod kůží. Napínající se. Svádí tě k ochutnání. Nakláníš se blíž. Tvé čelo se opírá o můj krk. Dýcháš zhluboka. Nadechuješ se ve vůni mé kůže. Ptáš se jí, jestli smíš. Neodpovídá. Jen tepe svou horkostí.

Tvé dlaně se pevně vtiskly do mých boků. Tlačíš mě blíž k sobě. Víc. Zakloním svou hlavu. Mé vlasy tančí po ramenou. Déšť je smáčí. Dává jim směr. Bere je sebou dolů na lopatky, bedra.

Volám tvé jméno. Prosím tě. Přesto čekáš. Cítíš slanost. Cítíš nepoddajnost. Cítíš hrdost. Ještě chvíli. Mraky se zatahují. Déšť sílí. Vůně v kůži se smývá. Ty stále čekáš.

Pohled ve tvých očích odráží každý úder bouře. Sílí. S tvým chtíčem.

Naposledy svou tvář přikládáš k mé kůži. Voní jinak. Jako prosba. Jako něha. Jako hlad. I jako síla, která se podvolila. Nezlomená. Jen nahá a přesto důstojná. Hrdá ve své pravdě. Ve své skutečnosti.

Opíráš se do mě víc. Naléhavěji. Čas se ztratil v prázdnu. Jen písek se sype v kapkách deště dál.

Každý tvůj dotek je pevný, občas hrubý. Cítím každý z nich. Na sobě. V sobě. Přirážíš. Neptáš se. Čteš v mé vůni. Slyšíš můj hlas. Láme se. Každý nádech, ve kterém do mě pronikáš, mi vrací život. Pevný stisk prsa. Ochutnáváš ztvrdlou bradavku. Bereš ji do zubů. Můj dech se zastaví. Přirážíš. Hluboko. Tvrdě. Zastavíš se. Díváš se mi do očí. Nehýbeš se. Výdech. Rychlý příraz. Nutí mě se znovu nadechnout. Prudce. Zavírám oči. Padám do tvého klína. Do tebe. Další příraz. Lapám po dechu. A znovu přirážíš.

"Prosím. Nepřestávej."

Přirážíš. Mé tělo je spoutané. Má duše vylétá z těla. Znovu přirážíš. Všechna síla ve mně roztahuje křídla. Přitahuješ si mě na sebe. Nádech. Cítíš, jak ze mě vytryskl život. Ten prostý moment, který tvoří svět, dějiny i budoucnost. Přirážíš. Podlamují se mi kolena. Držíš mě. Nadechuješ se vůně kůže na mém prsu. Je to okamžik, kdy cítíš vůni, že jsem tě přijala. Nádech... Cítím tvůj orgasmus. Každý výstřik ve mně.

Dýcháš do mé kůže. Stále jsi ve mně. Cítím tvé sperma vytékající dolů. Ven. Nabíráš na prsty. Dáváš mi je olíznout. Saju každý z konečků tvých prstů. Můžeš mě rozvázat.

Už ti nikam neuteču.