Když mě zapálíš svou jiskrou

Vnímám tvůj pohled. Vím, že se díváš. Vím, že mě svlékáš. Že si představuješ moje prsa ve svých dlaních. Cítím to. V každém tvém nesmělém úsměvu. Občas se usměju já. Povzbudím tě tím snad? Nevím. Líbíš se mi. Tvé modré oči pod vlnící se ofinou. Tvé rty vybízejí k ochutnání. Žádný letmý polibek. Něžný dotek. Ne. Chci se do nich zakousnout. Chci z nich pít tvou zvědavost. Vnímám, jak se mi z hrudi dere povzdech. Jako by měl křídla a rozletěl se za tebou. Do tvých uší? Ne. Tak daleko to zašeptání slyšet není.

Krok za krokem procházím okolo tebe. Díváš se. Na můj zadek. Na moje plné boky. Na nohy, které krok za krokem kráčí s mou vůní zasahující tvůj práh vnímání. Stojím sice zády k tobě. Ale vím, že mě hledáš. Tvé oči hledají ve spleti lidských těl náznak mé siluety. Vidíš mě? Stojím pořád tady. Vyhrnul jsi mi snad sukni? Ne. Nemáš na to odvahu? Najdi ji. Prosím. Dnes? Zítra?

Otáčím se. Dívám se ti do očí. Ten úsměv mě brní v podbřišku. Lákáš mě. Mám se usmát též? Trošku nadzvednout koutky? Usmát se očima? Procházím kolem tebe na dotek. Letmý dotek prstů. Jiskří to snad? Není to jen můj pocit? Dotek. Ten jeden malý okamžik. Snažila jsem se mu vyhnout. Přesto jsi prsty položil blíž, než jsi musel. Hořím tvou jiskrou. Nejen v klíně. Hořím jí uvnitř v hlavě. Zapálil jsi mě uvnitř. Můj chtíč. Mou něhu. Můj hlad se sytit tebou.

Chci tě svléknout. Chci se na tebe dívat. Vidět tě krásného ve tvé nahotě. Jak ležíš na mé posteli. Spíš. Chci vidět jak se ti zvedá hrudník. A já se dívám. S rozedněním se odkrývají stíny, pod kterými jsme usnuli. Jak se ranní slunce v mé ložnici dotýká tvé kůže. Chci se rozplynout. Zmizet, abych mohla zůstat. Navždy se dívat. Mlčící, tichá. . . neviditelná. Vidící.

Odcházíš? Zůstáváš? Chci zastavit čas. Prsty zajet do tvých vlasů. Vnímat jak voní tvá kůže. Dotýkat se každého kousku tvé horké kůže. Ochutnat tě.

Slunce se rozlilo do mlžného oparu. . . Zmizelo v bílé peřině stoupající z řeky. Ty spíš v peřině z mých snů. Pouštím kávovar. Je čas probudit se do pravdy. Vstáváš, když domlel mlýnek. Stoupneš si za mě, obejmeš mě kolem boků a jen mlčky si přivoníš k mým vlasům. Voní po hříchu. Káva se spouští do hrnku. Tvé ruce mě tisknou do tvého hrudníku. Blíž k tobě. Víc do tebe. A já chci hřešit zase. Odsouváš můj rozcuchaný cop na stranu, aby jsi měl odkrytou šíji. Malý polibek do kůže. Pálí jako příslib. Nebo je to rozloučení?