kapitola první

Club 20 000 mil

Byl to bar na břehu Vltavy. S vlastním dřevěným molem, na kterém nekotvily loďky, ale sloužilo jako venkovní zahrádka s barem. Obsluha chodila v uniformách námořnictva. Což ocenilo hlavně dámské osazenstvo u pánské obsluhy. Na první pohled fajn posezení u vody. Nebo vlastně na vodě. Jenže tenhle BlueBar byla jen jakási zástěrka pro veřejnost. Uvnitř byl totiž club "20 000 mil pod mořem".

Club byl jen pro zvané a to pozvání bylo většinou podmíněno "zárukou" některého ze stávajících členů. Při vstupu byla elegantní asi čtyřicetiletá milfka s rudými rty, která dohlédla na to, že jste si do svého boxu uzamknuli telefony. Kdyby někdo odmítl, měla tam vysokého týpka, co se uměl koukat opravdu hodně nepříjemně. Takže jste buď odešel, nebo akceptoval. V celé budově byl zákaz pořizování kamerových i audio záznamů. Patřilo to k image baru.

Nikdo nevěděl, co ho uvnitř čeká, protože nikde nebyl žádný snímek interiéru. Nikoho nepřekvapilo, že za dveřmi byla asi deset metrů dlouhá chodba. Jenže ta chodba byla zároveň tunelem vedoucím skrze akvárium. Stačilo natáhnout ruku a člověk se mohl přes sklo dotknout některé z ryb. Na jejím konci byly dvě holky v kůži. Očividně dost ostrý holky, protože to ony rozhodovaly, jestli se dveře dovnitř otevřou, nebo ne. Pokud ano, představa baru s velkým akvárkem, ve kterém plave plastová ponorka, byla mimo.

V první chvíli jste si připadali jako v podmořským světě. Ze všech stran byla místo stěn akvária plná živých medúz. Tmu prořezávaly jen slabé kužely bílého a modrého světla. Kroky tlumil vysoký, černý koberec. Většinou jste je směřovali k baru, za kterým byla obsluha nahoře bez. A bylo jedno, jestli holka, nebo kluk.

Stejně tak udělal i Marek. Byl tu poprvé. Na pozvání jisté Leny. Kdo byla Lena? Netušil. Ale odpověděla mu na jeho nabídku profesionálního doprovodu. Jako grafik s vlastním studiem si nevydělal málo, ale něco ho popouzelo zkusit žít "druhý život". Nebyl na vztahy, ale bavilo ho flirtování a svádění. Především starších žen, které mu imponovaly svým sebevědomím.

"Co si dáš?" zaševelila medovým hlasem brunetka s opáleným tělem a piercingem v bradavkách.

"Flat white. Díky."

"Jsi tu poprvé?" zeptala se ho přátelsky.

"Mám tu s někým schůzku." odpověděl a očima se rozhlížel po okolí. Viděl pár černých stolečků pro dva. Několik boxů k sezení. Celkově měl kapacitu nanejvýš okolo čtyřiceti osob. Odhadoval.

"Máš nějakou navštívenku kdo tě sem pozval?" zeptala se brunetka zatímco mu podávala kávu. Marek vytáhl z kapsy maličkou obálku, kterou obdržel u vstupu po prokázání totožnosti. Vytáhl z ní navštívenku s datem, časem, jménem "Lena" a odkazem na P0B6.

Bruneta na to koukla. Povytáhla obočí. Mlčky jen ukázala na jeden z boxů a odešla. Marek si tam sedl. Měl ještě tři čtyři minutky čas. Napil se kávy. Byla jemná a přesto silná. Akorát pokládal šálek, když mu na rameni přistály cizí prsty. Otočil se. Stála tam elegantní dáma okolo čtyřicítky. Oblečená do pouzdrové sukně, bílé halenky a jednoduchého saka. Až na rudou rtěnku a lodičky na vysokém, tenkém podpatku působila jako nenápadná účetní.

"Zdravím Vás, Marku. Jak se Vám u nás líbí? Už jste si prošel klub?"

"To, co tu vidím, má příjemnou atmosféru."

"Byl jste se podívat i v klubu uvnitř, nebo mluvíte o vstupním baru?"

Marek projevil zvědavost. Netušil, že je teprve "na začátku". Lena - žena, která pro něj přišla, ho vyzvala, aby šel za ní. Za prosklenou stěnou s akváriem plným rybek byl vstup dál do nitra klubu. Taneční parket. Na protější straně byl mixážní pult a dj, který hrál příjemnou taneční hudbu. Na parketu tančilo několik lidí. Pochopil dle sporých stejnokrojů, že dívky, které tam tančí jsou zaměstnankyně clubu. A že muži, kteří tančí s nimi, se spíš snaží o fyzický kontakt. A dívky jim v tom nebránily. Naopak. Občas se některá dotkla tam či jinde. Občas se dotýkaly dívky i navzájem. Zahlédl i dvě, co se líbaly. Musel uznat, že ho to příjemně rozehřálo v jeho fantazii. Lena se jen usmívala a po chvilce ho vedla dál.

Další menší bar. Obložený modrým opálem. Nad ním byl nápis "rumotéka". A za zády muže v košili s motýlkem byla skutečně bohatá sbírka lahví rumů. V akváriu přes celou stěnu plavalo několik ryb. Interiér byl opět spoře nasvícený do tónů studené bílé a modré. Bylo zde několik boxů, kde se dalo vést i nějaké to jednání za podkresu jazzu. 

"Večer tu bývá i živá kapela s černoškou, co má lehce melancholický hlas." dodala Lena a přitom ho vybízela dál.

Sešli do otevřeného podzemního prostoru s klenutými stropy. Působilo to poněkud industriálně. Přiznané cihly bez fasády. Betonová podlaha a v ní drážky. Na dně byly LED pásky překryté mléčným sklem. V drážkách protékala voda. Bylo to první, co upoutalo jeho pozornost. Pak si ale všiml výklenků. To z nich tekla ta voda v drážkách. Do výklenků totiž byly zabudované sprchy. Hlavice sprch měly v sobě též několik menších bodovek svítících šikmo dolů. V těch sprchách tančily holky. Nahé. Mokré. Až teď si uvědomil, že tu hraje hudební podkres. Nevtíravá, taneční hudba.

"Tady se posadíme." ukázala Lena na černou, půlkruhovou, sametovou sedačku. Pak jen nepatrně zvedla ruku a během chviličky u ní byl mladý muž se skleničkami sektu.

"To, co vidíte, je momentálně spíš koncipované pro pánskou klientelu. Ale rozhodli jsme se jít cestou větší . . . diverzity druhů."

Marek se na Lenu podíval. Začínal tušit proč tu je. Nastalo kratší ticho. Sledoval dívky, které tančily. Jejich mokrá těla se leskla. Byly to pěkné holky. Ne tak mladé, jak ty nahoře. Ale přitažlivost, která z nich vyzařovala, byla spojená i s věkem. Byly to ženy, které znaly své přednosti. Sledoval muže, který si odložil sako. Pak vytáhl několik bankovek s úmyslem je dát ženě ve druhém výklenku. Mladý muž k němu přistoupil a taktně ho upozornil, že na "ženy se nesahá". To ale platilo jen po čas vystoupení. Netrvalo dlouho a dívka zmizela. Muž totiž stál o její společnost. Když se objevila, měla na sobě jen průhledný černý župan. Její ještě pořád mokré vlasy si muž vzal mezi prsty hned, jak se mu posadila na klín.

Marek se podíval na Lenu. Ta se pousmála.

"Nebojte. Pokud bude chtít, půjde s ní z placu. Máme tu na tyto případy vyhrazené prostory, kde budou mít soukromí. Chcete se tam podívat?"