Jeho doteky

Jeho ruce se dotýkaly javorového dřeva. Hrubé, neopracované fošny čekaly na jeho uchopení. Dával jim tvar s pečlivostí sobě vlastní. Kresba letokruhů v nich ukrytá vystupovala víc a víc. Tvořila dokonalou mapu života stromu. Každý díl do sebe musel perfektně zapadat. 

Deska stolu byla dostatečně velká a stůl sám o sobě musel být opravdu pevný. Věděl, že u něj nebude jen jíst. Viděl na něm ji. Jeho hlavní chod i zákusek. Byla sladkou tečkou jeho všedních dnů. 

Milovala dřevo. Viděla v něm zapsané příběhy staletí růstu. Vybíral každou fošnu pečlivě. Každý suk. Jeden mu připomínal její bradavku. Barvou, velikostí i tvarem. 

Toužil se jí dotýkat. Toužil ji na ten stůl položit. Ruce i nohy ji přivázat. Znehybnit ji. A ochutnat ji. Pomaličku. Nespěchat. Cítil, jak se svým penisem tře o její klitoris pod černými, krajkovými kalhotkami, které bude mít jako jediné na sobě. Slyšel jak vrní pod jeho drážděním. Její klín ho láká. Ví, že ona ho chce v sobě. Ví, že po něm touží. Její stehna se vlní. Tělo se vzpíná. Nechává ji ještě čekat. Jen žaludem přejíždí od shora dolů. Její tělo prosí. Cítí tu žádostivost. Cítí to mokro z ní. Vůně jejího chtíče promíchaná s vůní včelího vosku a terpentýnu. Její oči jsou zavřené. Může jen přijímat. Téměř zbavena možnosti pohybu. Dá ji vše. Vše, po čem její duše hoří.