Je horko

takové, že když vyhodíte krajíčky chleba do vzduchu, máte topinky dřív, než spadnou. Je přesně to horko, kdy litujete všech těch tesařů, pokrývačů, kuchařů, patologů, gynekologů či chlapců na pozici "semafor" u práce na silnici. Je takové horko, že chcete odejít z práce domů, kde je taky horko. Ale doma si můžete zout boty, sundat kalhoty, triko, podprsenku, kalhotky a hodinky se silikonovým řemínkem.

Prostě ten moment, kdy chcete na ostro, bez plavek . . . skočit do vody. Ne moc studené. To se ví. A pak jen pít něco dobrého, studeného . . . cokoliv . . . dlouho. Na lehátku. S výhledem na pěkného týpka, co na ostro - bez plavek, se pohybuje poblíž. U některých by stačilo zezadu. A hlavně ať se neotáčí čelem a nic po mně nechce.

Okamžik, kdy chcete sousedům ukrást jejich venkovní žaluzie. Zatemnit si okna a tvářit se, že jste je měli dřív, než soused a že je určitě jen náhoda, že vypadají stejně. A že i ta nálepka jednorožce tam už je od výroby.
Období, kdy chodíte sice do postele, ale ne spát. Ani šukat. Jen tam ležíte a vadí Vám i to, že je už zase to zasraný ranní slunko na obloze a peče už v šest ráno poté, co pekl i ten zasranej měsíc celou noc.

Sedíte v křesle. Tiká Vám oko. Potí se Vám prsa, špíček, nohy. Koušou Vás nasraný okřídlený mrdky co dělají bzz bzz. Chcete někoho jebnout lopatou. Jen tak pro zábavu. A těšíte se na zimu. Až s tou samou lopatou budete v teplých fuskách, navlečení, odhazovat sníh.

Čepicím a rukavicím zdar přátelé.
A neberte se pořád tolik vážně.