Irina - část 16.

"Irina Malenkovičová. Podle naší databáze jste nezvěstná pátým rokem. Digitální stopa nulová . . . Systém Vás už chtěl prohlásit za mrtvou. A Vy jste se přestěhovala pod zem. Jako správná krysa . . ." začal Richard výslech v bílé, kulaté výslechovce. Elena se zatím jen dívala na přenos. Irině se očividně nelíbilo, že tam musí sedět a ještě míň se jí líbilo antinekrotické pouzdro na její pravé ruce. Nikdo si nelámal hlavu s ošetřením jejích ran. Když byla "digitálně mrtvá", nebyl důvod ji držet naživu. To jí aspoň Richard řekl před dvěma hodinami, když ji vyložili z jetu před centrálou. 

"Váš bratr je už v naší péči. Ale u Vás nevím, jestli má smysl vůbec nějakou zařizovat. Jestli Vás nehodíme našim pejskům na hraní. Potřebují občas potrénovat." Richard se s ní bavil absolutně bez rozpaků, aby Irina věděla, že krom informací nemá co nabídnout a není pro ně nijak zajímavá, aby měli chuť udržet ji na živu. Jí se ale mluvit nechtělo. Byla jiná liga, než její bratr. 

Richard si sedl naproti. Pustil si něco do uší. Nějaký prehistorický jazz. A zavřel oči. Irina byla beztak pod paralytickou látkou téměř nehybná. Ležel tam asi půl hodiny. Tvářil se, že spí. Elena to sledovala na kameře. Irina z něj nespustila celou dobu oči. Pak se zvedl a odešel. Vypl filtraci vzduchu, ubral kyslík v místnosti na minimální množství. V kombinaci s tím koktejlem, co jí píchli, se Malenkovičová dostávala do stavu, že jí nestačilo se jen nadechnout, ale na udušení to ještě nebylo. Mrskala sebou jako ryba na suchu. 

Čip měla stejně upravený jako její bratr. Takže dal minimum dat. Povedlo se jim ale obnovit data v mezipaměti. Takže vytáhli část rozhovoru s Rasmusenem. Teda rozhovoru. . . 

Záběr na Jensovo břicho, který se v pravidelných intervalech přibližoval a oddaloval. Pak klasika sprcha a oblékání. Bylo tam jen pár vět, který působily tak, že Rasmusen dělá pro ni. Ne ona pro něj. 

"Nepřijde Vám to divné?" hodila do placu Zuzana. Přišlo. Všem.

"Nechte sem přivézt Malenkoviče." prskl naštvaně Richard. Ta buchta ve výslechovce neměla jediný důvod jim cokoliv říct. Obzvlášť pokud kryla sebe samotnou. 

"Už jsem poslala příkaz na kolonii." Bude tu asi za pět hodin. Záleží na počasí."

"Pět hodin? To jí tam pustíme aspoň hudbu, ne?" uchechtla se Zuzana a dodala něco o tom, že eskorty z trestaneckých kolonií poslední dobou mají čas na všechno zatímco nastavovala smyčku hudebních seřezanin.

"Tak jo týme. Analytika nemá už volné kapacity, co nám můžou poskytnout. Krom Jany a Marka, co si dají u nás přesčas. Jiná oddělení nám ale aspoň uvolnily jejich výslechovky - takže můžu líp rozpracovat přípravu zadržených. Vy tu máte svědky, které si rozeberete. Malenkovičovou necháme dojít. Těch pár poskoků nám může dát nějaké ty střípky, které se pokusíme poskládat. Posílám Vám data všech zadržených. Každý má označené složky ke konkrétním zadrženým, které bude mít na starost. Sejdeme se tu za hodinku na bríf. Teď si dejte hodinku čas na projití přidělených složek. Pak si spojíme poznatky do kupy. Nemá smysl, aby každý četl vše. Není na to ani čas. Dejte si taky něco k jídlu. Jak se rozjedou výslechy, tak už nebude kdy. Já vám je zatím připravím."  s těmito slovy Elena kývla na pozdrav a odešla. 

"Eli nemám žádnou složku." došel ji před dveřma kantýny Erik.

"Budeš dělat se mnou. Analýza chování zadržených. Manipulace s prostředím výslechovek. Musíme sledovat co se děje a trošku je připravit, aby povolili. Tvůj kolega bude dělat s Janou. Před chvíli dovezl nějaké další důkazy k analýze a má volno. Jana je dobrá. Takže ať jí to nepodělá."

"V klidu El. Magnus není začátečník."

Elena si nabrala nějaké to jídlo a šla rovnou k sobě do kanclu. Erik dorazil pár minut za ní. Už ležela v ergonomickém křesle. Roztáhla si před sebe projekce osmi videí. Na jednom byla už nahá Malenkovičová. Očividně jí nebylo zrovna dobře. Elena u ní nastavila teplotu deset stupňů a simulaci studeného mžení. Pak jí pustila hudbu z nějaké italské opery. Byla mu povědomá, ale nedokázal zařadit tu půl minuty trvající smyčku vysokého sopránu s bujným orchestrem. Poté video hodila stranou. Zbylá videa rozdělila do dvou sekcí a očíslovala je 1-7. Jména subjektů jí nic neříkala, takže proč si je pamatovat. 

Erik jen sledoval její soustředěnost, když si hrála s teplotou, hudbou . . . občas poslala příkaz a na obrazovce se objevila postava v bílé kombinéze s maskou. Něco subjektům vpíchla a zase odešla. Občas ubrala nebo přidala něco do vzduchu vháněného dovnitř. Jindy přívod uzavřela. Hrála si mistrně. Všechny subjekty se po dvaceti minutách třásly zimou, křičeli hrůzou a strachem nebo mlátili hlavou o zem. Pak Elena do všech sedmi výslechovek zapnula základní nastavení. Začal proudit vzduch o teplotě 20 stupňů, nijak ochuzený o kyslík. Přestal do nich probíjet elektrický proud skrze izolovaná elektrická pole v podlaze, na které leželi s částečnou paralýzou. Žádná hudební smyčka. Všechny subjekty se vyděšeně rozhlížely. Nechala je tak pár minut a pak spustila zpátky předešlý režim. Akorát jim k tomu ještě zhasnula. Termovize ukazovala perfektně ty fleky teplých barev znázorňující jejich těla. Nastavila odpočet na pět minut. Poté opět základní režim. Erik sledoval s jakou chladnou profesionalitou vyhodnocovala jejich reakce. 

První, kdo se zlomil, byl subjekt číslo dvě. Elena to viděla. Pomočil se strachy. Brečel a zajíkal se, že vše poví. Elena mu rozsvítila silný reflektorový kužel, který rozřízl černočernou tmu kolem něj. Začal křičet hrůzou. Elena zapnula plošinu pod výslechovkou. Podlaha se subjektem se pomalu začala točit. Cíl byla absolutní dezorientace subjektu, který už byl odhodlaný mluvit. Aby se náhodou nerozmyslel, až se rozpovídá a úmyslně něco nezapomněl říct. 

Chvíli na to obdobný scénář proběhl se subjektem číslo sedm a tři. U zbylých subjektů Elena obohatila vzduch ve výslechovce o dráždivý plyn, který po vdechnutí vyvolával dušení a potřebu zvracet. Zlomilo to jedničku. Čtyřka měla sice vytřeštěný výraz, ale to nebyla záruka, že bude mluvit. Pětka a šestka se snažili tvářit nad věcí i v těžkém nekomfortu. Přišel čas na výslechový liquid. Snížení teploty. Vyměkli nakonec více či méně všichni. 

Byl čas na týmový bríf před výslechy. Probrali data od analytiků z čipů, jejich identity, obecné informace z registrů. 

"Malenkovičová povolen nejvyšší stupeň výslechových metod. U subjektů jedna až sedm je povolen střední stupeň."

Tím zakončila poradu a šlo se na výslechy. Odsýpalo to. Každý něco pustil. Čeho si všiml, jak vypadali ti, co tam chodili. Sem tam nějaké jméno, přezdívka, typ jetu. Rasmusena označili za šéfa, ale Irinu za tu, které se tam všichni báli. Nikdo nevěděl co přesně tam dělala. Ale každý věděl, že ona je schopná člověk zastřelit i za to, že neuhnul z cesty. "Vyšinutá bestie" bylo označení, které použilo hned několik z nich. 

Když vše zanesli po prvním kole výslechů na projekční tabuli, tak už se rýsovalo několik menších stop, co měly význam. Druhé kolo výslechů. Tam padla informace o "rusákovi v kožichu", co občas přijel a jednal s Irinou a Jensem v sále u superpočítače. Subjekt tři líčil, jak mu nakládal do jetu nějakou speciální bednu s izotermickým panelem. Nebyla moc těžká a velikost " krychle asi pade na pade". 

Irina se podívala na Erika. Ten měl výraz, který ona znala. 

"Okey. Tušil jsem, že by ten rusák mohl být v tomto případě zainteresovaný. Vím o koho jde a rovnou ti řeknu, že Rasmusen je jen stopa. Cíl je ve skutečnosti Malý Ivan."

Elena ztratila chuť se ovládat. Zpražila Erika a přitlačila ho, aby jí dal informace, co má, jinak ho nechá z případu vyřadit a bude jí jedno jak si Rasmusena nebo Malého Ivana bude chytat.

Erik se napil vody a vysypal ústní formou vše, na co si vzpomněl. 

"Malý Ivan byl kdysi nevýznamný obchodník a pašerák. Ale svého času se dostal ke zdroji, který ho začal zásobovat materiálem jako vodíkové bomby, jaderné hlavice. Všechno to byly staré technologie z doby rozpadu Ruska na zóny. Prodával to dál do Afriky. Na tom vydělal velkej balík. Postavil několik varen na hranici naší a jejich zóny. Zboží z těch varen zahltilo naši zónu. Bylo navíc nekvalitní, takže nám hodně lidí skončilo se selháním jater, ledvin a srdce i po prvním užití. Několik varen se nám podařilo najít, zavřít. Pak na čas zmizel. Nedávno se začalo proslýchat, že svoje prachy narval do obřích datacenter a že těží informace a digitální měnu ve velkém, což oslabuje kurz měny a vytěžené informace může mít k vydírání kohokoliv kdekoliv po světě. Tohle datový centrum v lomu bude nejspíš jedno z nich."

Eleně vše začalo dávat smysl. 

"Tu Vaši hru na kovboje jste si mohli odpustit." a začala loupat mandarinku, kterou ji na stole nechal Richard na usmířenou. 

"Jak v tom všem figuruje Irina?"

"Podle toho co vidím a slyším, řekl bych, že bude Rasmusenova milenka a manželka Malého Ivana."

Irina šla s Erikem k Malenkovičové do výslechovky. Využili její stále trvající paralýzy a udělali jí stěry. Nedalo moc práce si potvrdit, že zbytky spermatu, které v sobě měla, byly skutečně složené ze dvou DNA. A jedna byla v databázi u slušného výčtu zločinů. Ovšem bez přiřazené identity. 

"Nemusíš mluvit Irino. Stačí nám, že tu jsi k dispozici." pronesla Elena, když se do výslechovky vrátila s projekční deskou a začala pouštět fotodokumentaci z oněch případů spojených s mužskou DNA v její vagíně. Irina nebyla překvapená. Ale pořád nebyla dostatečně rezignovaná, aby začala mluvit. Elena se zvedla a zase odešla. To už byl zpět i Rob. V lomu už bylo vše plně pod kontrolou a mohl se tam plně rozvinout štáb analytického oddělení, aby odpojili a připravili k transportu do přenosově sterilní zóny celý superpočítač. 

"Robe přebíráš velení na čtyři hodiny. Mezitím by měl dojet Malenkovič z kolonie. Nahlodej ho, že máme Irinu a připomeň mu, že už je odsouzený sice, ale že to může být ještě horší. Zuzana, Richard, Erik a já máme nařízenou pauzu a bio index skoro na nule. Máme povinnou kyslíkovou terapii a odpočinek. Jana a Marek mají tak čtyři pět hodin, než dojde bio i jim. Magnus má . . . " podívala se na Erika. "Magnus má dvě hodiny." dodal Erik. "Tobě zbývá  . . . šest sedm hodin?" podívala se na Roba Elena. 

"Jo, využil jsem čas na lomu a povedlo se mi něco naspat."

"Pokusím se ti sehnat někoho ještě z jiných oddělení." 

Rob jen kývl a dal se do práce. Za deset minut mu přišli dva kolegové, co výslech nikdy nedělali. "Super." pomyslel si sarkasticky Rob a poslal je do kantýny pro jídlo.

Starý tým byl zase spolu. Na chvíli. Na jeden případ. Elena s Erikem byli na kyslíkové terapii. Richard se šel najíst a zaplavat si. Zuzana se na chvíli zastavila za Robem.

"Ahoj." šeptla na něj. Otočil se a ztuhl. 

"V klidu Roberte. Jdu tě jen pozdravit." a přivinula se k němu jako by sama byla tím drakem, co měla vytetovaného na zádech. Stál tam jako by se bál pohnout. Zuzana mu rozepnula kombinézu a rukou zajela mezi jeho nohy. Mnula jeho penis, který pomaličku přestával být v klidu a nabývat tvrdých rozměrů. Celou dobu se mu dívala do očí. Mlčky. S výrazem hladové kočky. Vybavil se mu jeden retro obrázek emotikonu. Žlutá hlavička, která vybuchla jako sopka. 

Zuzana si klekla a vzala si ho do pusy. Rukou mu přetahovala předkožku, zatímco sála jeho žalud. Neudržel se. Chytil její hlavu a začal Zuzaně přirážet hlouběji do pusy. Pár přírazů a vystříkl jí do krku jako gejzír. Zuzana se jen zvedla. Olízla si rty. Usmála se. A jen dodala, že se těší, až tenhle případ uzavřou. A tak, jak přišla, odešla. Rob zůstal stát v kanclu s rozepnutou kombinézou a ochabujícím penisem. Chtěl ho aspoň pohonit. Udělat se v klidu ještě jednou. Tohle ho spíš rozdělalo, než udělalo. Ale na projekční desku mu přistál další balík dat od analytiků. Zapnul si kombinézu a jeho porušení pravidel mu připomínala jen poslední kapka spermatu na špičce žaludu. Bavila ho její dominance. Ale v tuhle chvíli ji chtěl jen pořádně ojet.