Grónsko / skok v čase - část 12.

"Vy čtyři jste byli vybráni, aby jste odletěli na základnu Station Nord v Grónsku. Odlet je za týden. Byla Vám udělena výjimka k předčasnému dokončení výcviku. Vaše mise bude spočívat ve střežení severní trasy a ochrana základny."

Asi takto jim bylo řečeno, že odlétají do Grónska o pět měsíců dřív, než měli. Ale byli nejdál co se týkalo přípravy a výcviku na tuto misi. Jen s tím rozdílem, že měli být až další rotací a místo toho jeli doplnit tým poté, co při patrolování na severní námořní trase byli vážně zraněni jejich kolegové. 

Elena mohla odjet kdykoliv, té to bylo skoro jedno. Jediný člověk, který by ji mohl postrádat, letěl s ní. Zuzana to měla složitější. Někoho tu měla, kdo tu na ni čekal a bylo jasné, že tahle mise bude trvat dýl, než se plánovalo. Měla tajný poměr s jednou čerstvou rekrutkou. Mladá holka, co utekla z Asie přes Rusko, byla chycena při vstupu do zóny a aby se vyhnula vězení, tak podepsala závazek na deset let. Richard to bral sportovně. Občas si odskočil porozsévat svoje sperma mezi dívky lačnící po kvalitním genofondu a vlastně se těšil, že si v Grónsku jeho koule odpočinou. A pak tu byl Erik. Byl to Švéd. Byl do jejich jednotky přidělen jako voják sice cizí zóny, ale s velkým zájmem se na tomto projektu podílet. Vzali ho na milost i oni. Byl chytrý, schopný a dlouho vydržel. Všechno. Elena o tom věděla své. 

První měsíc na misi byl dlouhý. Počasí se zbláznilo a začala zamrzat námořní trasa, takže každé ráno vyplouvali na vodíkovým palivem poháněném ledoborci, aby hlídali perimetr plavby proti pirátům ze severoasijské zóny. Zamrzající úsek trasy urazili za 7-8 hodin a cesta zpět netrvala o moc míň. Pak ještě běžná patrola kolem základny. Už čtvrté. Tři předchozí totiž byly pod vodou skrze zvedání se hladiny oceánů. Jejich současná základna byla rozesetá na dvou kilometrech čtverečných v tzv. skyhouses. Jednalo se o kapsle, které se ukotvovaly do permafrostu speciálními kotvami metr hluboko pod zem. Celou základnu tvořilo okolo padesáti takových kapslí, které se v případě potřeby daly převézt i starým dobrým pásovým vozidlem o pár mil víc do vnitrozemí, nebo zaháknout za loď a odtáhnout kolem pobřeží jinam, bylo-li potřeba. Stačilo vyháknout zajištění z kotvy a odjistit transportní plošinu se směrovými drážkami, která klouzala po sněhu i vodě a zároveň sloužila jako podlážka celého skyhousu.

Osobní volno touto dobou neměli. Po návratu na základnu se najedli, pak terapie umělým denním světlem, hygiena a spánek. Den za dnem, pořád dokola. Až ráno přišla zpráva, že "dnes ledoborec nevyplouvá a tým má den volna s dosahem pro případ mimořádné situace."

Zuzana strávila několik hodin na videohovorech. Konečně mohla zavolat několika svým blízkým. Mimo jiné i půvabné rekrutce původem z Japonska. Elena vytáhla Erika do regeneračního centra. Od příletu se jim tam povedlo zajít jen jednou. Těšila se do sauny, která byla jeho součástí. A jelikož bylo dopoledne, byli tam jen oni dva. Povídali si. Bavili se o tom, co bude, až se vrátí do zóny. Erik zvažoval, že by zůstal, ale Elena mu řekla, že pokud by mu to nevadilo, přešla by ráda ona za ním na sever. Výhoda severní zóny spočívala totiž v tom, že by spolu mohli i oficiálně žít, nejen pracovat. Erik to uvítal. I když věděl, že pro ni to bude znamenat začít od nuly co se týkalo kariéry. 

Po sauně si šli zaplavat. Měli tam menší bazén s protiproudem. Plavat ale ani nezačali. Erik se ve vodě k Eleně přitiskl. Jen se líbali. Dlouho. Mazlení a doteky, které se postupně přidali, vystupňovali jejich chuť dál. Nechtěli přestat, ovšem taky věděli, že tohle není to správné místo. Posbírali si věci a přesunuli se do Eleniny poloviny skyhousu, který byl o něco dál od hlavních budov základny. Zatemnili skla, svlékli se a bez otálení se přesunuli rovnou do postele. Erik zbožňoval její tělo i každý projev její touhy. Její hlasité vzdychání i vrnění mezi jednotlivými čísly. Byla pro něj jako stvořená. Když ji měl pod sebou, cítil jak se umí uvnitř stáhnout okolo jeho penisu, jako by ho už ze sebe nechtěla nikdy pustit. Miloval se s ní a šukal jí bez zábran. Uměl ji tvrdě přehnout a zatahat za vlasy, stejně jako jemně laskat její slabiny a klín. A pak se to stalo.

Přišel jim oranžový kód. Nic dramatického, ale bylo potřeba se dostavit k obranným zbraním základny. Na radaru byly detekované dva útvary pohybující se rychlostí 30 mil za hodinu 50 mil jižním směrem od základny a blížili se. Oba byli na místě za sedm osm minut. Rychlý bríf s kolegy ze druhého týmu a s radarovými operátory. Útvary se mezitím přiblížily k základně o dalších 20 mil. Elena s Richardem pro jistotu vyrazili okolo základny rozmístit obranné miny. Když se vrátily, tak se útvary už daly pozorovat i přes běžné optické zaměřovače. Jednalo se o menší, pásové obrněnce nejspíš ještě z dob velkého Ruska, bez identifikačních čísel. To nebylo dobré. 

Spojaři se snažili už delší dobu navázat kontakt, ale druhá strana neodpovídala. Následovala varovná, sonická střela, která je neměla poškodit, ale jasně upozornit, že se pohybují v pásmu, kde nemají co dělat. Vozidla pokračovala dál. Další prostředek k zastavení byla upravená kuše. Její dostřel byl přes deset mil a střela, kterou vyslala k nepříteli, se zavrtala do pláště či pásů, kde detonovala maličká bomba, která uměla vozidlo někdy i zastavit nebo omezit na provozu. Nepovedlo se. Ani na druhý, třetí a čtvrtý pokus. Pásy musely mít nějakou úpravu, kvůli které hroty sjely dolů, aniž by se do pásů zakously. 

"Připravit sítě." zaznělo ve sluchátku z velícího centra. Až teď si Elena všimla, že na Erikově pozici je Zuzana. 

"Kde je Erik?" 

"Jel se síťaři, zranil se jim jeden člen."

"Sítě napnuty." ozvalo se ve sluchátku komunikátoru.

"Zvednout a pustit proud."

Kolem základny se začaly ze země zvedat sítě, které se pozvolna napínaly. Potom se na sloupcích rozsvítila oranžová světla, což znamenalo, že se síť nabíjí. Vozidla se blížila k základně. Elena optikou přejela po perimetru a pak se podívala ke sloupům, kde se upínaly sítě. Viděla Erika, jak se síťaři přemisťují k jejich pásovému obrněnci. Chyběly jim poslední metry, když na síť dopadla sprška malých raketek. Eleninu pozornost strhlo zajiskření sítě. Většina z nich dostala zásah proudem, ale jedna prošla skrz. Dopadla na pancíř transportéru a roztříštila se. Střepiny z ní sundaly všechny síťaře i s Erikem k zemi. Elena v tu chvíli měla pocit, že ty střepiny zasáhly i jí. Zuzana už pálila z obranné zbraně. Elena ale nedokázala několik vteřin ani dostat do plic vzduch. Sledovala, jestli se aspoň někdo pohne. Nic. Ve sluchátku jen zaznamenala, že pokus o navázání spojení s týmem síť byl negativní. Elena si v tu chvíli uvědomovala realitu jako ve zpomaleném filmu. Každé mrknutí oka, pohyb rukou, stisknutí spouště. Za devět minut a čtyřicet sekund byl konec. Přeživší byli zajati, uvedeni do umělého spánku a uzavřeni do speciálních kapslí o velikosti 2x1x1 metr. Říkalo se jim lidově rakve. Zůstali tam, dokud nedorazil vyšetřovací tým. Zbytky jejich techniky se schovaly pod provizorní stany. 

Elena se sháněla po Erikovi, ale na ošetřovně jí řekli, že stav všech mužů je kritický a že rozhodne dalších 24 hodin. Seděla na malé chodbičce nemocničního pavilonku spojeného z pěti skyhousů. Netušila kolik hodin tam strávila. Jen sledovala procházející doktory a sestry. Pak přišla Zuzana s Richardem. 

"Máš jít na štáb. Velící tě už chtěl na podání hlášení v rámci AAR, ale to jsme ještě okecali. Teď už ale musíš. Zůstaneme tady a kdyby něco, pošleme ti zprávu do komunikátoru, dej si jen týmovou frekvenci."

Eleně se nechtělo, ale šla. Na štábu byla deset minut, když v uchu uslyšela Zuzanu:

"Dorazila nějaká skupinka lidí. Pár jich šlo k "rakvím", ale tři šli k Erikovi. Podle xichtu nějací seveřani. Nám odepřeli se jen přiblížit k jeho dveřím. Eleno je mi líto, ale vypadá to, že budou Erika převážet."

Eleně chyběl jen podpis pod hlášením. Hodila parafu a vyběhla od velícího směrem k nemocnici. Než přeběhla přes ledovou plochu mezi nemocnicí a štábem, viděla už jen jak Erik na nosítkách mizí ve speciálním obojživelném vozidle. Zavřely se dveře a vozidlo se rozjelo po  udusaném sněhu směrem ven ze základny. 

"Spadla na kolena. Ne, tohle ne. Tohle přece nemůže být konec."

Byl. O Erikovi se jí už povedlo zjistit jen že byl převezen zpět do své zóny. Nic dalšího.

Tenkrát umřela žena v ní. Už zůstala jen Elena. Vojačka, dobrá sniperka a lovec pirátů.