Fenomén proměny archetypů

Už delší dobu si všímám, jak se nám proměňují "předlohy" dokonalých žen a mužů ve veřejném prostředí. Modelky na přehlídkách už nejsou jen vysoké, štíhlé dívky s dlouhýma nohama, co pod náporem bočního větru působí dojmem, že se zlomí v pase. Světové trendy teď nosí často i ženy a dívky, které přiznávají větší boky, plná prsa, vyšší věk. Za mě je tento trend super, protože "archetyp" devadesátkových modelek je opravdu nezdravý. A myslím si, že kdyby takové pěkné milfky na mole chodily už dřív, bylo by víc mužů, co by se zajímalo o "módu". A to i těch heterosexuálních. Přece jen kdo by se rád nepodíval na modely šatů, ze kterých bývá často víc vidět než nevidět. Rozparky až ke kyčelnímu kloubu nebo sotva pod zadek. Někdy i na zadek. Výstřihy naopak spadlé přes celou délku žlábku mezi prsama. Nebo průhlednost modelů, že jsou vidět nejen bradavky. A teď si představte, že by to byly bradavky na pěkně plných čtyřkách. Myslím, že by se dalo takové zamyšlení nazvat "mňamka".

Ovšem . . . ne vždy se takovou myšlenku podaří proměnit do reality úplně autenticky. Myslím tím do bodu, že tomu i uvěříte, že je to možné.

Mám ráno. Moje dnešní ráno začínalo později, protože jsem z práce přijela hodně pozdě v noci. Tedy . . . Ráno. Zapínám kávovar. Na pozadí mi běží televize. Hitlerkanál - jak říkáme Zoomu. Jede mi tam dokument o novém letišti v Pekingu. "Pěkný" říkám si rozespale. Nějak úplně nevnímám co je za den. Jsem ráda, že poznám roční období. První doušek kávy oblaží mou duši pocitem, že si vzpomenu, že už je dokonce září. Pes na mě kouká stylem "Paničko a kde mám kafe já?". Naskočí reklama. První ani nevím co to bylo. Ale ta druhá. . . ???

Divná verze přestárlého hipstera, co si pořídil novostavbu někde na předměstí a drhne záchod. Tváří se jako by přitom pracoval v jaderné elektrárně. Pocit dokonalosti. Do prvního spláchnutí. Jeho rozladěný výraz, že už vše nevoní (asi po dezinfekci) působí na mě ještě hůř, než pohled mého psa, který vypil hrnek kafe a dva dny nespal. (Né že by se to někdy stalo.). Point reklamy byla vůně do koupelny. Aby to tam hezky vonělo po každém spláchnutí, nebo tak nějak to říkali. A já si říkám. . . Proč se u toho dotyčný tvářil, jako by mu právě praskl hemeroid a on si uvědomil, že má bílé trenky a pere si sám? Může být rád, že mu odtékají odpady.

A nějak mi tam najel Vašut. Jako kreativec. V Románu pro ženy. A říkám si "Jak by takovou reklamu navrhl on jako Oliver?". No a střih a vidím Vašuta, jak hraje v téhle reklamě a drhne záchod. No. . . Někdy je nekontrolovaný tok ranních myšlenek po kávě prostě smrtelný.

Mimochodem to, že mohou být ženy atraktivní i při plus size velikosti, je prostě fakt. Ale který kreativec věří tomu, že nějaký muž drhne koupelnu? Teda tak, jako ten dotyčný v reklamě. A ještě u toho řeší, že po spláchnutí už koupelna nevoní? Tedy za mě dobrý, pamatuju si sice výrobek, ale efekt přesvědčení nula. Propustit. Vyhodit. Bez prémií. Poslat do šatny na párek.