DuckTales generation

Zase ty devadesátky . . .  Strýček Skrblík, Dulík, Bubík a Kulík, kačer Donald, Rampa McKvák, Šikula, paní Čvachtová, Magika von Čáry (tu jsem měla nejraději) a . . . Rafani - na ty nemůžu přece zapomenout. Postavy z animovaného seriálu, co k nám přišel po pádu železné opony. Vlastně taky jedno z těch měřítek, že se u nás rozvolnil režim, neb v režimu minulém by u nás takové animáky jít nemohly. Strýček Srblík nebyl přece jen vzor komunistického důchodce. 

První série šla u nás v 93. a postupně nahradila pohádky jako Jen počkej zajíci - taky jste vždy fandili vlkovi, aby toho malýho zmetka konečně chytil a sežral? Ke kačerům přibyli Gumídci méďové, Rychlá rota, nebo Leonardo, Raphael, Donatello a Michelangelo jako Želvy Ninja. 

Generace dnešních čtyřicátníků, kteří přesně ví, o kom mluvím. . . To je DuckTales generation. 

Já krom nich ještě milovala komiksy od Looney Tunes nejvíc profláknuté s králíkem Bugsem, kačerem Duffym. Já měla nejraději žravýho Taze a kojota z Road Runner - jasně trošku old school. Když si něco z nich pustím dnes, tak si říkám, že není nic nemožné :-D a pokud někdo pochybuje o mé normálnosti - tady máte důvod, protože kdo vyrůstal na tomto, tak zákonitě musí být poznamenaný :-D

Na druhou stranu - dokonalý stimul na rozvoj fantazie. Přece jen kdo by přežil x set pádů něčeho těžkého na sebe a znovu se zvedl a šel klást další pasti? Když tak nad tím přemýšlím, dokonale mě tyto pohádky naučily jednu věc - fandit záporákům a nemít v oblibě růžovou barvu. 

Mimochodem  . . . taky Vás někdy napadlo, jak by vypadala Magika jako mladá šťabajzna? 

Tolik k prvnímu aprílovému dni :-)