Druhá lovecká sezóna VI.

"Henry tohle jsou ale všechno místní. Ty kluky znám. Vedle toho jsem bydlel."

"Jo Maxi. Já vím. A navíc mám potvrzený z fotopastí, co jsme dali po honitbě na příjezdy a průjezdy, že pytlačí i u nás. Takže teď už je to věc i naše."

"Zdržím se ještě pár dní. Chtěl jsem původně odletět do Tokya, protože tam můj tým dokončuje jeden projekt, ale podle všeho to zvládnou i bez mé fyzické přítomnosti. Takže . . . dáme se do toho jako za starých časů?"

"Maxi tohle už nemůžeme. Je jiná doba. V každým autě jsou kamery. Každý má chytrý telefon. Je to o průser."

"Henry podívej policie to očividně řešit nechce. S tím požárem u Laury je nikdo nespojuje i přes to, že ví, že Laura po nich jde a mají důvod ji zastrašovat. Musíme něco udělat. A pokud jezdí na honitbu sem, tak je to příležitost."

"Dobře, ale musíme je dostat pod skalama. Je tam špatný signál na mobil a Claudii ani muk, jasné?"

"Chápu, že se o ni bojíš Henry. V klidu."

"Bojím a jak ji znám, tak by vzala flintu a šla s náma. A poslední, co chci, aby se do toho namočila. Musíme to zvládnout jen my dva."

O hodinu později už kreslili mapy kudy jezdí a podle dat z fotopastí měli celkem slušnou představu.

"Tady. Vidíte to místo Maxi? Tady je dostaneme." ukázal Henry na zatáčku v místě, kde byly hodně husté vrstevnice."

Pak zabalili pušky, náboje a pár dalších věcí, jako kanystry s benzínem nebo road blocky a vysílačky. O dvacet minut později už každý z nich byl na své pozici. Auta měli schovaná stranou a s batohy, ve kterých měli potřebné vybavení, leželi na pozorovacích stanovištích.

"Vidíte něco Maxi?" zachrastilo ve vysílačce.

"Henry asi je mám. První auto projíždí přes brod. Druhý zatím nevidím. Mají zhasnutá světla. . . . to si děláš srandu." nevěřícně nedokončil Max větu.

"Co se děje Maxi?"

"Dej si nokťák Henry. Jedou přes infra lampy, co mají přidělaný na přední masce auta. A řidič má nokťák. Proto je není vidět."

"Hajzlové. Jim to pytlačení fakt musí vynášet slušný prachy, když mají na takové vybavení. Vidíte už druhé auto?"

Ve vysílačce se ozvalo váhavé "Nejspíš ano. Druhé auto čeká před brodem."

"Musíme dostat obě auta." dodal Henry.

"Zastavuje první auto. Vypadá to, že budou vystupovat."

"Rozumím." odpověděl tiše Henry.

Pak se ozvala rána zavírajících se dveří od auta.

"Vidím tři střelce. Zbraně mají tlumiče. Odchází od auta. V autě zůstává řidič."

"Potřebujeme dostat řidiče ven." odpověděl Henry.

"Mám nápad. Vidíš mě Henry?"

"Mám Vás na jedenácté hodině Maxi. Co se chystáte udělat?"

"Jak vidíš na střelce a na řidiče?"

"Střelce vidím všechny tři. Na auto a řidiče vidím přes větve, není to úplně čistej výhled, ale řekl bych, že se to dá."

"Fajn Henry. Beru si první auto. Jedeme podle plánu."

Max se tiše začal přibližovat k autu. Když byl dost blízko, všiml si, že řidič sundává okýnko a zapaluje si cigaretu. To mu trošku nahrávalo a zároveň komplikovalo situaci. Vzal připravený smotek z kusu březové kůry a suché trávy, škrkl zapalovačem a modlil se, aby to nebylo slyšet. Smotek začal doutnat. Opatrně ho položil asi dvacet metrů za auto a doufal, že se rozhoří. Za pár vteřin, kdy už se uklidil bokem, začal z doutnajícího chomáče vyskakovat rostoucí ohnivý plamen. V naprosté tmě si ho všiml řidič téměř hned. Vystoupil z auta a šel zjistit co se děje s lahví vody v ruce.

"Do prdele, ještě to tady zapálím. Doktor mě zabije, jestli to zjistí." a típal za chůze cigaretu. Než došel, už začínala hořet i suchá tráva a keř kolem chomáče. Měl co dělat, aby to nějak zadupal a uhasil. Takže si ani nevšiml, že mu Max auto polívá benzínem. Když se vracel k autu, uviděl jen záblesk a pak oheň, který pohltil během chvíle celý předek auta. To upoutalo pozornost střelců i posádky druhého auta. Chtěli vycouvat se zaparkovaného, ale nacouvali přímo na road blocky. Auto zůstalo stát. Vyskočili z něj. Došlo jim, že dál nepojedou.

"Kde se to tady do hajzlu vzalo?" řval naštvaný řidič obhlížející defekty.

Kolem ucha mu cosi prosvištělo a cinklo to do kapoty auta. Tiše. Další rána. A další.

"Zdrhej vole. Střílí po nás." řval po něm řidič hořícího auta, který k němu udýchaný dobíhal. Poslechl. Druhý pasažér vozidla pochopil, že by se měl k nim přidat a tak vyskočil z auta a běžel za nimi.

Henry sázel jednu ránu za druhou do té plechové konzervy. Max zatím sledoval ze svého pozorovacího stanoviště střelce.

"Henry střelci na něco čekají. Musí tady mít nějaké další auto. Rozhlídni se, jestli je neuvidíš."

"Rozumím." a poslal střelu do posledního skla, které ještě na autě bylo vcelku. Pak se rozhlížel okolo.

"Maxi za brodem vlevo asi sto padesát metrů. Je tam starej lanďák. Jede sem."

"Rozumím. Je možnost ho dostat?" ozval se Max odhodlaně.

"Maxi jede v něm ten veterinář. A ví, že se tu něco děje. Je to risk."

"Zkusím ho dostat." zaznělo tiše ve vysílačce.

Lovci se rychle přesouvali v mladém porostu, který je částečně kryl, dolů k cestě, po které se přibližovalo auto. Max mířil kulovnicí, ale auto jelo dost rychle na to, aby váhal, jestli trefí blok motoru a nebo málo předsadí střelu a sestřelí řidiče. Byl to risk. Nakonec střelil tak, aby prostřelil zadní okýnko. Auto se smýklo nejspíš vinou leknutí řidiče, ale udrželo se na silnici. Druhá rána prorazila plech karoserie zadních dveří.

"Maxi nechte toho. Tady už končí sranda." ozval se přiškrcený hlas Henryho. To akorát Max poslal poslední střelu. Další díra v plechu karoserie. Auto přesto nezastavovalo a jelo dál. O pár vteřin později zmizelo za smrkovou houštinou, kde na okamžik zastavilo a hned se zase rozjelo dál.

Henry už sbíhal ke svému autu, aby s ním přijel blíž k tomu, co hořelo. Vytáhl z kufru hasičák a začal hasit. Poslední, co chtěl, aby od toho auta začal hořet les. Max na své pozorovatelně sledoval pohyb pytláků. Pár jich utíkalo po svých, ostatní ujížděli v tom prostříleným autě.

"Henry jedou na Zlatej potok."

"Fajn Maxi, tak zavolejte na to číslo, co jsem Vám dal. Je to šéf místní policie, zastaví si je. Můžou vyjet jen na jednu silnici."

O půl hodiny později z lesa vyjížděl Forester a Defender. S rožnutými světly. Na hlavní jejich pozornost upoutaly majáky policie, která řešila auto v nedobrém technickém stavu. Dva muži v autě sledovali řidiče těchto dvou aut. Bylo jasné co se stalo a kdo za to může.

"Henry mizím na srub. Měla by tam být Laura. Nechci riskovat, že tam někdo z těch pošuků dorazí a zapálí srub."

"Rozumím. Dejte na sebe pozor Maxi." ozvalo se ve vysílačce těsné poté, co Max stočil auto na jinou lesní cestu vedoucí na srub.

Když dojel na srub, ulevilo se mu, když uviděl, že Laura je uvnitř. Poslední, co chtěl, aby se k tomu všemu nějak přimotala nebo lítala někde venku a ti týpci ji potkali. Věděl, že dneska nepůjde spát, že musí vydržet do rána vzhůru. Čekal, že dorazí na návštěvu.

"Maxi děje se něco?" zeptala se Laura podezíravě.

"Děje. Chci tě šukat až do rána." odpověděl jí vědom si toho, že pokud bude ochotná to zjistit, dost možná nevydrží vzhůru ani hodinu. A na to neměl už opravdu sílu.

Laura se na něj podívala. Měl na sobě věci do lesa. Kapsáče, košile, vesta. . . boty, co měl do lesa. Vše takové špinavé a smrděl benzínem.

"Stalo se něco? Maxi. . . ?"

Přitáhl ji k sobě. Podíval se jí do očí a vnímal teplo jejího těla. Viděl v jejích očích, že je neklidná, možná trošku rozčílená. Znal ji pár dní, ale v tomto byla lehce čitelná.

"Už jsem ti odpověděl. Chci tě šukat až do rána Lauro."

Laura přimhouřila oči a trošku pootočila hlavu na stranu. Něco se jí nezdálo. Využil toho a hladově se pusou zaklesl do jejího krku. Potřeboval se nasytit z jejího elánu a bouřlivé nálady. Jen trošičku . . . Ještě . . . nedokázal se od ní odtrhnout. Jeho hladové polibky nebyly něžné, ani svádivé. Opravdu ji potřeboval šukat.

Neptal se, jestli chce. Chytil ji pod zadkem a posadil si ji kolem pasu. Popošel s ní ke schodům, na ty ji položil a začal ji svlíkat. Spíš to z ní strhával. Chtěl ji nahou. Poddávala se každému jeho doteku. Pohlcovala do sebe všechnu jeho nadrženost a proměňovala ji na vábivou vůni a chuť sexu.

Chtěl ji ochutnat. Dole. Klekl si mezi její nohy, které dal od sebe a začal jí to dělat pusou. Intenzivně sál její vlhnoucí klín. Seděla nahá a rozkročená na schodech a on byl ponořený mezi její stehna. Hlasitě vrněla. Odtáhl se a díval se na ní. Na její pootevřené rty. Bělostnou kůži jejích stehen. Ztvrdlé bradavky. Výraz v očích. Nebo prsty zatínající se do schodu. Vzal ji do náruče a odnesl ji do postele. Sám si lehl na bok k ní.

"Lauro buď moje a já ti dám vše. Chceš lítat? Dám ti křídla. Ale buď mou." zašeptal dívajíc se jí do očí. Byla překvapená, ale přijímala jeho slova. Pak se nasunula pod něj a odpověděla mu slastným zavrněním při polibku. Ani ano. Ani ne. Možná?

Byl pořád příliš oblečený na to co s ní chtěl dělat. Začala mu rozepínat opasek, když si sundával košili a triko pod ní. Ani nesvlíkal kalhoty. Jen je rozepnul a z boxerek osvobodil penis. Byl připravený. A ona ho chtěla. Nebylo na co čekat. Prostě do ní zajel. Bylo slyšet, že se jí to líbí. A bylo to i cítit. Ten pocit, kdy byl v ní, si užíval. Byla to ženská, která se nestyděla za sebe, která byla plná života a touhy. A která si uměla užít rozkoš. Hlasitě. Živě.

Šukal by ji možná opravdu až do svítání . . . kdyby o půl druhé ráno neuslyšel přijíždět auto. Bez světel.