Druhá lovecká sezóna III.

Laura dojela na adresu, kterou ji Max poslal. Byl to starší dům na venkově. Žádné velkolepé panské sídlo. Ulevilo se jí. Než vešla do domu. Vnitřek byl špičkově zrekonstruovaný. Masivní dřevo, kámen, kovové prvky byly v mědi. Žádné imitace kvalitních materiálů. Prostě jen kvalitní materiály a co ji učarovalo, byla velká okna do zahrady.

Zahrada byla zarostlá ozdobnými travinami, starými růžovými keři a různými druhy kvetoucích trvalek. Bylo potřeba to obejít, zjistit co se dá zachovat a hlavně . . . zjistit jak velká zahrada to je. Zatím měla pocit, že volně přechází do starého anglického parku a že není vidět jejího konce. Když k ní přišel správce, předal jí pozemkové mapy a prošel s ní zahradu.

"Kolik to má celkem hektarů? A kterou část chce Max upravit?" zeptala se Laura.

"Max mi řekl, že chce předělat celou zahradu u domu, ta má pět hektarů. . ."

"To není málo."

" . . . a k tomu chce, abyste se podívala i na zbylý pozemek - ten zarostlý tam vzadu, to bude kolem 30 hektarů."

Laura ucítila jak se jí podlomila kolena. Do háje. To je zakázka, kterou si nebyla jistá, jestli dokáží udělat ani jako celý tým zahradnictví. Teď. Takhle na hned. Sdělila ty obavy správci. Uklidnil ji, že dům se sice připravuje na prodej, ale že to nebude zas tak honem. A vzhledem k tomu, jak to na trhu s realitami je a že Max na peníze nemusí spěchat, tak se dům může klidně prodávat i rok. "Nebude to zrovna levná nemovitost pro střední třídu a takové se neprodávají rychle." a podal jí klíče od domu.

Laura vytáhla náčrtník a začala kreslit rozložení současné zahrady a zakreslovat si do něj poznámky k terénu a situovanosti jednotlivých prvků. Po dvaceti minutách ji přišla zpráva do Maxe:

"Co na to říkáš?" přečetla si ji s povzdechem. Co na to má říkat. Zakázka by to byla snová. Kdyby na to měla víc času.

"Uděláme co půjde a co stihneme."

Když zprávu odesílala, oči se jí zasekly na zprávě, kterou ji poslal ráno.

"Nechám si to na večer, když přijedeš (?) Pro tebe. Postříkám tě všude, kde mi to dovolíš.".

Ještě mu neodpověděla. Doufala, že na to zapomene. On i ona.

"Uděláš i mě? Ty sama" přišla jeho odpověď.

Nezapomene. Sedla si do trávy a sledovala obrazovku telefonu. Přišla další zpráva:

"Nebo mi dovolíš, abych udělal já tebe, Lauro?"

Pořád držela telefon a svítila na ni klávesnice na obrazovce telefonu. Blikající kurzor jí dráždil jako rudý hadr býka. Co mu na tohle má jako odpovědět? Další zpráva:

"Nebo si jen půjdeme zalovit?"

Znělo to skoro neškodně. . . Jít si zalovit. Kdo ale bude koho lovit? Zvedla se a šla dokončit svou práci. Ztlumila si vyzvánění. Když si všimla později, že jí volali z práce, byla překvapená.

"Lauro jsi v pořádku? Nemůžeme tě sehnat už dvě hodiny." ptal se dívčí hlas v telefonu. Kolegyně, co dělala aranžmá zahrad na slavnosti. Laura nechápala co se děje.

"No hoří u tebe doma. A je už docela pozdě. Mysleli jsme, že jsi už doma a jestli se ti něco nestalo."

"Do prd. . . " zaklela Laura. Sedla za volant a jela rychle domů.

Na příjezdové cestě stálo několik hasičských aut. Hasili přístavek k domu, který sloužil jako garáž a taky tady měla prostor pro zpracování ulovené zvěře.

"Lauro ještě tě tam nemůžu pustit." zadržel ji v chůzi velitel zásahu.

"Ještě jsme neskončili a podle všeho to vypadá, že to někdo zapálil schválně. Bylo velké štěstí, že nezačal hořet dům. Budeš muset nechat opravit kousek střechy, ale uvnitř nehořelo. . . rozbité okno . . . urychlovač. . . " mluvil dál nějaké věty, ale Laura zaznamenala jen pár slov. V hlavě jí jel naprostý chaos. Zase jí zvonil telefon. Henry.

"Co Charlie?"

"Máš ho támhle." a ukázal na psa zavřeného v autě, co stálo opodál. Poznala starý Nissan jednoho z hasičů. Aspoň nějaká úleva.

"Holka jsi v pořádku? Nemohli jsme tě a volala mi Stella, že u tebe hoří." zněl Henry ustaraně

"Jo. Jsem. Byla jsem u Maxe nakreslit zahradu. Dojela jsem teprve před chvílí."

"Max mi právě volal. Byla za ním Claudie a cestou viděla, co se děje. Jak mu to řekla, hned mi volal."

Lauru překvapil ten zájem. Když se podívala na telefon, měla tam od Maxe pět zmeškaných hovorů a několik zpráv. Napíše mu, až zjistí co a jak. Když se rozhlédla, tak si teď Maxe nemůže dovolit naštvat. Tu zakázku od něj bude potřebovat.

"Lauro!" uslyšela svoje jméno a třísknutí dveří od auta. Defender pravou nápravou na jejím záhonu třapatek. Chtěla mu říct něco o tom, že parkuje jak debil, ale uvědomila si, že vzhledem k tomu, že má celou zahradu rozmáčenou a rozježděnou od hasičů, už jsou třapatky to poslední.

"Jsi v pořádku?" přešel k ní dlouhými, rychlými kroky a vzal ji za paže. Podíval se na ní a přitiskl ji k sobě. Laura nechápala co to má být.

"Lauro máš doufám kde přespat. Teď pár dní budeš muset nechat dům tak jak je. Musí to zkontrolovat statik." pronesl k ní velitel zásahu.

"Jde jen o garáž a kůlnu Nedělej z toho takovou vědu."

"Neber to na lehkou váhu Lauro. Někdo to zapálil. Nejsi tady v bezpečí. Musí to vyšetřit policie. Už kvůli tomu bys měla spát někde jinde a v bezpečí." dodal s pohledem na Maxe.

"Postarám se o ni." odpověděl mu Max.

"Je tam místa dost pro oba a budeš tam mít klid na práci." řekl už k Lauře.

Ta z toho nebyla nadšená. Těšila se na vanu, postel, pyžamo a knížku. Max ale nediskutoval.

"Může si v domě vzít nějaké osobní věci?" zeptal se Max věcně. Hasič kývl.

"Ale půjde s tebou někdo z kluků. Pro jistotu kvůli bezpečnosti."

Za hodinu už Max parkoval u srubu. Laura celou cestu nemluvila, jen drbala psa za uchem. Ten jí seděl mezi nohama před sedačkou a díval se na ni velkýma očima.

"Když si budeš chtít popovídat, víš kde spím. Jídlo a tak je v kuchyni, dej si co chceš. Ručníky ti donesu a deku tam máš ještě od rána. Jestli pro tebe můžu něco udělat. . . "

"Maxi děkuju. Stačí mi, že tu můžu přespat. S Charlim."

Chytil ji za paži, podíval se jí do očí a usmál se. "Jsem tady."

Věnovala mu dlouhý pohled do očí. Smutný, ale vděčný.

"Pojď už. Pomůžu ti s věcma." a vystoupil z auta. Z kufru vytáhl tašku na rameno, kde měla sbalené nějaké oblečení. Laura vzala lovecké boty, co si kdoví proč vzala sebou a pouzdro, ve kterém měla své dvě pušky.

"Dej mi ty pušky. Jsou těžké." pronesl k ní Max a podal jí klíče. "Budeš odemykat a rovnou si je nech, ať se sem dostaneš, když budeš potřebovat."

Vešla dovnitř a Charlie už běžel rovnou před krb, kde měl z předešlé noci ještě rozloženou deku na spaní. Laura se usmála, že ji tam Max nechal. Zbraně jí odnesl uložit pod zámek a když se vracel, tak pes byl pryč. A Laura taky. Vyšel schody a viděl pootevřené dveře do její ložnice.

"Lauro?" pronesl do dveří. Bez odpovědi. Na koberci u postele ležel Charlie a díval se na dveře ke koupelně. Ty se otevřely a v nich stála Laura omotaná malým ručníkem, co sotva zakrýval to nejnutnější.

"Charlie co tu . . . Maxi?"

"Promiň. Já jen že jsem tě volal a neodpovídala si a pes byl pryč a tady otevřené dveře. . . donesu ti ty osušky." a otočil se k odchodu.

"Maxi?" uslyšel za sebou Lauřin hlas.

"Můžeš tu dnes zůstat? Já budu spát v pyžamu a . . . no nechci spát sama."

Za pár minut už ležel osprchovaný Max v triku a boxerkách vedle Laury ve flanelovém pyžamu.

"No představoval jsem si noc s tebou trošku jinak." zavtipkoval Max.

Laura ležela na druhé straně postele. Nespala.

"Jak?" odpověděla asi po půl minutě ticha, kdy Max už v reakci ani nedoufal.

"Chtěl jsem tě nahou, toužící a přivázanou k posteli. Chtěl jsem ti to dělat pusou. Přisát se ti do klína, prsty tě udělat tak Lauro, až bys prosila, ať přestanu, že už nemůžeš. Pak bych tě teprve začal šukat. Ne rychle, ale tak, že bys cítila každý centimetr v sobě. A udělal se do tebe." řekl s humorem a nadsázkou. Čekal, že ho pošle do háje, že to je blbý vtip.

"Tak mi to ukaž." řekla klidně a přetáhla si přes hlavu vršek od pyžama.

V pokoji sice už byla skoro tma. Jediné světlo bylo od měsíce, který šel do úplňku, ale její bělostnou kůži, obliny prsou i linii pasu rozeznával dokonale v kontrastu indigové tmy. Seděla před ním do půl těla svlečená. A čekala. Vlastně na co? Opravdu chtěla, aby jí to ukázal? Několik vteřin na ni jen nevěřícně koukal. Pak ji chytil v pase a položil na záda.

"Bože můj Lauro." zašeptal jí u ucha. "Chci ti to udělat. Dovol mi to."

Nedotýkal se jí. Jen svou tváří byl blízko, že vnímala jeho dech. Pak pevně sevřel prsty do jejích boků. Líbal ji. Na prsa a mezi ně. Zvedl jí ruce nad hlavu a polibky sjeli do podpaží. Voněla mu. Přitahovala ho živočišným způsobem. Touhou se s ní doslova pářit jako zvíře. Kousnul ji do klíční kosti. Znova sevřel stisk dlaní do jejích boků. Prohnula se pod ním a zavrněla. Povzbudila ho tím, aby byl odvážnější.

Stáhl jí spodní díl pyžama a klekl si mezi její nohy. Díval se do její tváře. Její přivřené oči. Rty, které vybízely, aby jí strčil do pusy svůj tvrdej penis. Ale ne teď. Ne dnes. Přisál se jí do klína. Hrubě. Tak, aby cítila ten jemný podtlak v jeho puse. Občas lehký stisk zubů. Pak přidal prsty. Projížděl bříškem prstů od klitorisu na zadeček. Když se už ale celá mokrá začala nastavovat tak, že by mohl prsty zajet i do jejího zadečku, bylo mu jasný, že to vrnění připomínající hladovou, nasranou kočku, už musí přeladit na slastné vzdychání.

"Chceš mě v sobě Lauro?"

"Chci!"

"Řekni to Lauro. Řekni že mě chceš."

"Chci tě. Potřebuju tě v sobě Maxi. Teď. Prosíííím."

Na malý okamžik se odtáhl. Bez jediného doteku se na ni díval. V očích měla naléhavost. Přetáhl si přes hlavu triko a stáhl si boxerky. Chtěl ji cítit pod sebou tělo na tělo.

Nechtěl spěchat. Chtěl jí dát čas ať si na něj zvykne, ale ona se pod ním začala vrtět a šla naproti každému jeho pohybu. Tohle dlouho nevydrží. Musel se hodně ovládat. Byla krásná, hlučná, mokrá a toužila po něm. Chtěl ji takhle šukat už každou noc. Chytil ji za boky a otočil se s ní. Posadil ji na sebe. Chytil ji za prsa a doufal, že zpomalí, aby si ji mohl ještě vychutnávat. Nezpomalila. Začala vrtět boky. Chvíli se na něm spíš pohupovala, pak ale natáhla nohy a zapřela se o jeho hrudník dlaněmi, o jeho nohy svými, propnula se na něm jako luk. Byl v ní celý a ona se začala klitorisem otírat o jeho podbřišek. Cítil, jak je mokrá. Jak teče přímo do jeho rozkroku a na jeho koule. Chytil ji za zadek a nechal ji, ať se na něm udělá tak, jak to ona chce.

Netrvalo to dlouho. Modlil se jen ať vydrží dost dlouho, než se udělá. Když se ale stáhla uvnitř, tak každý její pohyb v bocích pro něj byl tak intenzivní, že se udělal téměř zároveň s ní. Do ní. Ani nevěděl, jestli bere prášky. Bylo mu to jedno. Chtěl ji. A ten pocit se do ní udělat, když ona se udělala na něm, byl šílený a jedinečný.

Lehla si pak na něj. Ani se nehnula. Ležela s hlavou na jeho rameni. Vnímal jen jak v ní pořád zůstává a jak se jeho opadající erekce střídavě hlásí o další kolo a o spánek.