Druhá lovecká sezóna II.

Laura usnula hned, jak si lehla. Byla dost utahaná. Takže ji ráno zvonění budíku přišlo jako zvonění čehosi povědomého kdesi hrozně daleko. A pak ten hlas. Moment, kdy se lekla, kde to je a co tam dělá, pobavený mužský smích a pohled na sebe pod peřinou v cizím tričku. O vteřinu později se její na sto směrů rozstřelená mysl uklidnila, když si vybavila události předešlého večera.

"Do háje. . .Nevíš náhodou kolik je?" vyskočila z postele. Pak ji ale došlo, že není dobrý nápad se před ním svlékat z trika, které sice bylo jeho, ale pod ním už nic neměla. A že mu tyká.

"Něco po sedmé. V sedm ti zvonil budík. Když jsi ho dlouho nevypínala, šel jsem se mrknout jestli jsi v pořádku." pobaveně odpověděl Max opřený o futra dveří. Laura se na něj konečně podívala. Znovu si sedla na postel. Bude si muset vzít volno. Včas už dojet nestihne. Ne odtud. Podívala se na Maxe. Měl na sobě jen bílý župan. Napadlo ji, jestli je pod ním nahý.

"Můžeš . . . teda můžete . . . Chci se obléknout." rozpačitě k němu pronesla náznak prosby, aby odešel.

"Posnídáš se mnou. A tykat si můžeme. Jestli ti to bude pohodlnější." nebyl to dotaz, ale stručně jí to oznámil. A pokračoval dál: "Oblečení jsem ti dal vyprat. Sušička skončí za necelou hodinu. Pak budeš mít v čem odjet. Pokud si teda nechceš nechat moje triko.".

"Ale já potřebuju odjet co nejdřív." pronesla rezignovaně.

"Co je tvoje práce?" zeptal se Max.

"Dělám pro jedno zahradnictví. Kreslím zahrady pro lidi, jako jsi ty."

"Fajn. Tak mi nakreslíš zahradu. V práci se vymluv na významného klienta, který trvá na tom, aby jsi začala hned."

Laura na něj koukala jestli neupadl na hlavu. "Tady?" zeptala se nejistě. Max se začal zase smát.

"Pošlu ti adresu. Mám asi dvacet kilometrů odtud jednu malou nemovitost, co jsem podědil. Před rokem jsem začal s opravou. V podstatě už práce na domě končí. Teď už zbývají jen podlahy v patře. No a zahrada. Dej mi na sebe telefon."

"Proč?" zeptala se nechápavě.

"Abych ti poslal tu adresu."

Pak se otočil, zavřel za sebou a odešel.

"Šéfe dneska potřebuju dělat venku. Mám novou zakázku." slyšel na schodech. Sám byl překvapený, že tohle udělal. Netušil ani proč. Cítil jen tu chuť ji mít ještě chvíli u sebe. Ta zahrada byla záminka. Nenáviděl ten dům a neměl důvod zvelebovat zahradu, kde se skrýval jako malý před ní. Matkou, která byla . . . zrůda.

Udělal míchaná vejce, vysmažil slaninu, nakrájel rajčata a rozpekl bagetky. Vše akorát dával na talíře, když přišla. V jeho tričku a boxerkách.

"Nenašla jsem župan." řekla tiše jako by provinile. Max rozvázal svůj a dal ho jí. Zůstal jen v boxerkách.

"Ne, bude ti zima." bránila se Laura.

"Věř mi, že nebude." a podal jí jídlo.

"Chceš čaj? Mám černý, ale udělám ti klidně jiný."

"Dáš mi do něj mléko?" zeptala se.

Max se otočil k lednici a podal ji z ní skleněnou láhev s mlékem. Laura se usmála. Snad poprvé. Nebo si toho poprvé všiml?

"Jakou máš představu té zahrady?"

"Popravdě? Chci ten dům prodat. Jde o vizuální efekt. Aby vypadala nenáročně na údržbu, ale udržovaná."

Snídaně se nesla v duchu trávníku, keřů a květin. Maxe bavilo se na ni dívat. Byla zaujatá svou prací a vypadala konečně klidně a spokojeně. Její vlnité vlasy se rozpustile kroutily kolem jejího obličeje a v očích viděl elán, který sám už dávno ztratil.

"Dám ti volnou ruku Lauro. Neomezuj se. Udělej tu zahradu takovou, aby se ti líbila a ty jsi byla spokojená. Rozpočet neřeš. Pošlu ti zálohu . . . polovinu částky?"

Laura polkla. Na takové možnosti nebyla zvyklá.

"Začnu hned dnes."

"Pak ale budeš muset jet sama. Bude tam stavební dozor. Zařídím, aby tě pustili do domu a nechali ti kdyžtak klíče. Já jedu s Henrym vybrat koně pro neteř. Možná přijedu později, ale kdybych to nestihl, můžeme se sejít tady večer. Dám ti aspoň toho srnce."

Než se stihli víc domluvit, skončila sušička. Laura se oblékla, poděkovala, vzala psa a vyrazila ven. Pár kroků od auta uslyšela, jak cosi většího narazilo do vodní hladiny. Když se otočila, uviděla Maxe, jak plave v jezeře. Otevřela auto. Pes si naskočil do kufru. Ona si sedla za volant a když otáčela klíčkem, uviděla ho, jak jde z vody ven Max. Byl nahý a díval se jejím směrem. Viděla vše.

Chtěla se rozjet, jenže on tam stál vědom si toho, že ona se dívá. V klidu se utíral ručníkem a ukazoval jí vše. Rozhodla se chvíli jen tak sedět a dívat se na něj. Prohlížela si ho. Neuhnula pohledem. Viděla jeho široká ramena i náznak pekáče buchet na břiše. Její oči se dívaly do jeho tváře, než udělal pohyb pravou rukou, kdy odhodil ručník a vzal si do ruky penis. Ten náznak erekce se rychle proměnil v něco, co ji v představách umělo tvrdě ojet.

Dívala se, jak si pomalu začíná honit to dokonalý péro. Sledovala, jak se prohýbá v bedrech, jak pohyb jeho ruky zrychluje. Nemohla se odtrhnout. Pak vzal do ruky telefon a za okamžik jí přišla textovka:

"Nechám si to na večer, když přijedeš (?) Pro tebe. Postříkám tě všude, kde mi to dovolíš.".