Dražba ve sklárně - část 6.

Elena se vrátila na centrálu REXu hodinu a půl před zásahem ve staré sklárně. Rob připravoval flotilu průzkumných dronů typu améba, což byly drony, které uměly měnit v případě potřeby svůj tvar a z létajících dronů přejít na malé robotické mechanismy pohybující se po zemi nebo vodě. Rob je rád používal pro podobné akce a Elena mu ráda podepsala povolení i u akcí, kde to bylo na hraně skrze ochranu soukromí jednotlivce či skupiny osob. Jak byla šance najít něco proti etice sexu či jinak nezákonného, uměla obhájit jejich použití lehce. A v posledních letech něco takového během akcí našli téměř vždy. A akce ve sklárně zaváněla hodně zajímavým úlovkem.

"Spal jsi vůbec za posledních 24 hodin?"

"Jo asi tři hodiny." odpověděl Rob. Navzdory odpovědi ale působil docela čerstvě.

"Zajdi si ještě na kyslíkovou terapii než vyjedeme."

"Musím připravit datadisky pro améby. Minule je měli na akci ze spodního patra a disky nenaformátovali."

"To zařídí Inge. Ty si jdi dát kyslíkovou terapii. To je rozkaz Robe."

"Okey šefová." a při pokusu srazit paty vrazil do stolu s vyloženou částí výstroje.

"Už padej Robe!"

Elena poslala zprávu Inge na projekční desku s prioritou zobrazení. Ta přišla asi za pět minut s protáhlým obličejem a dala se do práce. Elena ji upozornila, že to bylo naposledy, co si půjčili výstroj a nevrátili ji v původním stavu. Inge se to moc nelíbilo. Její šéf byl Bob. Velkej, rosolovitej typ s flegmatickým přístupem, co neměl rád, když po něm ženské něco chtěly. Koneckonců měl na starost sekci zabývající se gay prostitucí. Ale Bob byl jen sekční vedoucí, jako Rob. Hodnostně byl pod Elenou a tudíž Inge musela mlčet a být ráda, že jim vybavení půjčují. Přece jen Elenino oddělení generovalo centrále nejlepší PR a teklo k nim tudíž i nejvíc peněz. A Elena byla ten typ šéfové, co si vynutila každou novinku nebo jakýkoliv upgrade, co se do výstroje dal přidat.

Dvacet minut do začátku akce vynesli Rob s Elenou améby na střechu, kde byly přistávací porty. Rozprostřeli je. Spustili program a dali zahájení akce. Améby se vznesly a za sedmnáct minut byly na pozicích ve sklárně a jejím okolí. Speciální komando od zásohovky zaujalo pozorovací stanoviště okolo sklárny, zapnuli si projekci z brýlí a zbraně, takže Elena viděla krom deseti kamer z améb, dalších dvacet "oček" od komanda. Na to už s Robem přešli do projekčního sálu.

Elena nakonec k zásahu nejela. S Robem akci řídili z centrály. Nechtěli se profláknout, kdyby museli po akci mezi zaintersované osoby "do ulic", protože do začátku akce se jim nic moc víc zjistit nepovedlo a dalo se tušit, že budou muset tuhle akci prošlápnout ještě venku tradičním píděním se po stopách.

Když odpočet ukazoval 30 vteřin do začátku akce, tak se ze vrat sklárny vyhrnuli tři chlápci, šli ke starému mikrobusu se skly zalepenými bublinkovou fólií. Mechanicky otevřeli dveře, vešli dovnitř. Améby mezitím začaly pronikat do vnitřních prostor sklárny. Podle předešlých výsledků z termálních skenů je Rob poslal do přízemí centrální části budovy. První kamerové záznamy předčily očekávání.

V prostoru, kde byly dřív nejspíš pece, stálo něco jako obří klec. Ty tři muži z venku do nich přivedli tři holky okolo dvaceti let. Okolo klece stálo asi padesát dobře oblečených lidí konzumujících mňamky z rautu u stěny naproti hlavnímu vchodu.

"Tohle vypadá na černý trh." řekl Rob.

"Jo, taky si myslím. Tyhle mandarinky už známe."

"Lutze?"

"Nemyslím si. Spíš její dodavatel."

"Co je to maso? Takový divný."

"Jo taky si říkám."

Prostorová světla zhasla. Ze zadních prostor vyšla nějaká šikmooká, hodně spoře oděná holka.

"Vítám Vás drazí na dnešní aukci. Dovolím si Vám představit dnešního kuchaře, který pro Vás chystal raut. Oskaaaaaareeeeeeeeee??????"

Ze stejných dveří, ze kterých vyšla šikmoočka, vyšel vysoký kluk s vlasy obarvenými na bílo. V ruce držel dlouhý sval jen lehce tepelně zataženého masa, které vypadalo jako vepřová panenka. Položil ho na stůl a začal krájet tenoučké plátky masa, které přestalo jako vepřová panenka vypadat hned po nakrojení.

Mezitím šikmoočko vlezla do klece a pokračovala:

"Těšíte se na dnešní maso?"

A z davu se ozvalo ševelivé "Anoooooo".

"Neslyším Vás." provokovala diváky a ti ji odpovídali víc a víc nahlas.

Elena s Robem na sebe nevěřícně koukali. "Maso?" Šikmoočko se mezitím dala do představování exponátů k dražbě. Holky zatím byly oblečený, ale jak se vyhlásila cena, tak se sundalo i oblečení. Na kůži sem tam nějaká ta různě stará modřina. Obličej měly pomalovaný skoro jako nějaký válečnice. Ale byly perfektně oholené, učesané vlasy do copů a copánků, udělanou manikúru i pedikúru. Eleně to pořád nehrálo. Než začaly ukázky. Přišly tři postavy v černém latexu od hlavy až k patě. Dvě byly mužské, jedna ženská. Měli jen průzor na oči a pusu. V ruce každá pořádný bejkovec.

Ukázka spočívala v práskání bičem po těle svěřené "položky" za účelem "výcviku." Až na to, že položky byly očividně pod vlivem nějakých oblbováků. Elena viděla už dost. Jednalo se o dražbu ultra odolných subin, což bylo nejen v rozporu se zákony, ale šlo i o život těch holek. Poslala améby do prostor, odkud všichni vycházeli. Další holky na prodej nenašla. S velícím operativcem si předali veškeré detaily k zadržení osob. Elena natransferovala na adresu sklárny transportní loď na vodíkový pohon, která sice měla pomalejší rychlost přesunu, než jety, ale dokázala odvézt všechny lidi z místa na centrálu REXu. Pak nechat najet halu. Byl to prostor, který se dal naprogramováním modifikovat od evakuačního tábora, přes očkovací centrum, po záložní chladicí velkokapacitní márnici prakticky na cokoliv.

Rozkreslila 65 cel a několik jednoduchých výslechovek. Poslala to dolů na support a za hodinu v hale bylo vše připraveno. Zatemněná nanoskla se rozložila do řad a pak jen rychlospojkami se udělaly přepážky. Takže když doplul transport, tak do provizorních cel putovala většina těch, co přišli "koukat". Výslechy Elena mezitím předepsala pro všechny stejné v základních bodech. Takže běžní operativci jen šli a vytěžili data. Kdo je poskytl, mohl jít s tím, že si počká na individuální předvolání doma. Kdo ne, musel si počkat na individuální výslech od Eleny nebo Roba. A to mohlo trvat i několik dní. Což nebyl problém. V takovém případě měli na zadržení v cele týden.

Většina data poskytla ráda. Pracháči si neradi hráli na hrdiny, pokud by to znamenalo problémy typu "zamražení osobních aktiv na dva měsíce", což REX mohl klidně i za menší přečin, než jen za finanční podílení se na obchodu s masem. Takže hala byla do dvanácti hodin od akce prázdná. Většina puštěna na digitální dohled, zbytek přesunut na cely do centrály. Elena s Robem sledovali tok dat od analytiků. Zaujal je rozbor jídla. Maso bylo z medvěda. Nicméně data tekla ve kvantech a postupně se třídila do složek a podsložek. Za těch dvanáct hodin od akce měli před sebou slušnou síť prodejců fetu, provozovatelů prostituce, pašeráků surovin z černého trhu, rozkryla se struktura tajných BDSM salonů a zásahovka jen lítala a vozila další jednotlivce k výslechu.

Elena si nechala na výslech ty tři holky a šikmoočko. Rob začal s pány, co hlídali. Ty tři v latexu se rozhodli nechat podusit v bublinách. A aby jim nebylo horko, vzduch ochudili o kyslík a stáhli teplotu na deset stupňů. Zbytek nechali na operativcích.

Elena se v kostce dozvěděla, že je sbalil někdo na ulici, že je vzali do nějaké laborky, tam jim vzali krev, pak je drželi po tmě a postupně do nich valili elektrický proud, používali ledovou vodu, nebo je mlátili tupými předměty. Klid měly jen když do nich napíchali infuze s nějakým roztokem, po kterým se jim chtělo spát. Víc nevěděly.

Šikmoočku Elena zmáčkla už dost naštvaná. Holka si hrála na tvrďačku, ale když jí Elena servala pomocí plochých kleští první nehet, začala mluvit, že si ji najali pracháči, co tuhle zábavu pořádali. Dala jí pár jmen. Taky jí dala mrtvou schránku, přes kterou s nimi komunikovala. Elena ji poslala do ústavu pro nápravu deviantního chování nejvyšší kategorie na dva roky bez možnosti návštěv nebo opuštění ústavu. Šikmoočka chytla hysterák. Věděla, že dva roky se dávají za vraždu a že dva roky dá málokdo.

Rob pochodil podobně jak Elena s šikmoočkou. Některé informace se překrývaly, jiné doplňovaly. Všichni tři dostali taky po dvou letech v nápraváku.

Byl čas na kávu. Elena poslala upozornění na Robův slate. Došel asi za deset minut. Probrali, co mají a shodli se, že latexáky si nechají na zítra a že vypadnou každý na pět hodin domů. Operativa si už dávno předala směny a jela dál, chystala jim práci na další dny. Analytika to samé. Takže pět hodin spánku byla nezbytnost, aby mohli držet tempo.

Když Elena dojela domů, dala si hygienu a na chvíli si vlezla do masturbační kapsle. SavojR byl v oranžovém režimu a blikal od něj vzkaz: "Nejsem teď zrovna na příjmu, ale pokud napíšeš a půjde to, dorazím."

Měla pokušení mu napsat, ale nakonec se spokojila s tím, že si pustí jen záznam jejich předešlé akce. Když už najížděl záznam, zaťukal na ni SavojR s tím, že je už je online.

"Na co má chuť krásná Nel013?"

"Dneska? Ukaž mi, jak se uděláš."

"Chceš postříkat?"

"Když hezky poprosíš, dovolím ti to."