Deset let

Klíčem pootočila v zámku a odemkla si dveře. Byt byl prázdný, příjemně vyhřátý a tichý. Svlékla si kabát a sundala si lodičky, které rovnou uklidila do botníku. Z vlasů vytáhla sponu, což vedlo k tomu, že se jí vlasy rozpustily po ramenou na záda. Na stole měla balíček. Od něj. Jejího milence.

Krabička byla zabalená do černého, poloprůsvitného papíru. Ovazaná zlatou stuhou. Pod mašlí byla kartička.

"Je to deset let . . ."

Deset let, co se spolu scházeli. Ona měla tenkrát šestatřicet, on třiadvacet. Potkávali se zřídka. Nestála o to ho mít každý den ve své posteli. Chtěla, aby jí byl vzácný. Chtěla se na něj těšit. Mít ho jako odměnu. Na teď. 

Jenže . . . To teď trvalo už deset let. Z něj se stal úspěšný právník. A ona zpovzdálí tiše přihlížela. Pamatovala si ho ještě s neposlušnými vlasy, jak se učil na zkoušky. Viděla ho v obleku s diplomem. Viděla ho s brýlemi v jiném obleku, jak se vypracoval na partnera v advokátní kanceláři. To bylo nedávno. Tiše. Mlčky. Jen s úsměvem v očích se dívala na to, jak stoupá jeho kariéra, jak se mu daří.

Viděla ho taky s přítelkyní, kterou si vzal a se kterou založil rodinu. Viděla ho taky odhodlaného už k ní nepřijít. Tenkrát jí vrátil klíče od bytu. Chtěl být manžel a otec. Byl. Než přestal být milencem své manželce.

Zkoušel jí psát, ale byla pracovně vytížená manažerka, co drtila dalšího obchodního partnera k lepší smlouvě. Pro její firmu lepší. Přijela tenkrát hodně pozdě domů. Překvapilo ji, že se svítí v obýváku. A že klíč v zámku jen dveře otevřel, odemčené už bylo.

Seděl a spal na jejím gauči. Sundané sako a kravatu. Jen v košili, kalhotách. Unavený. Zeptala se co ho sem přivádí. Nedokázal jí odpovědět. Nebyla jízlivá. Nebyla ani naštvaná. Brala to jak to bylo. Tenkrát i teď. Toužil po ní. Cítila to i přes kalhoty, když se k ní postavil zezadu, aby ji obejmul. Nebránila se. Jeho paže plné mužné síly. Kdo by se jim bránil?

"Jak jsi se dostal vlastně dovnitř?"

"Pořád necháváš náhradní klíč na stejném místě."

Svlékal ji. Pomalu. Jako by rozbaloval dárek. Uvědomovala si, jak stará si vedle něj připadá. Přesto po ní toužil. Jen po ní. Jen na ni tady čekal.

S rozepnutou halenkou a prsama povytaženýma s podprsenky si klekla před jeho rozkrok. Rozepnula mu kalhoty. Věděla, co tam najde. Stačilo jen konečky prstů zachytit vršek od boxerek a kousek je stáhnout dolů. Milovala to jeho péro. Krásné. Velké. Dobrý průměr. A krásný žalud. Vzala si ho do pusy a pomalu ho začala sát. To byl moment, kdy se začalo odehrávat něco, co ona zbožňovala.

Jeho hlasité vzdychání, kdy jí prsty zajel do vlasů. Narážel si její pusu na svůj rozkrok. Ona si pomáhala rukou. A užívala si pohled na něj. Jak se blíží k vrcholu. Někdy zpomalila, nebo přestala. Aby prodloužila to očekávání, chtění v něm. Ale tenkrát. . . cíleně pomaličku zrychlovala, aby se udělal co nejdřív.

Dočkala se. Udělal se jí na obličej a prsa. Ona se pak jen mlčky zvedla. Odešla do koupelny a jak čekala - když se vrátila, byl pryč.

Měsíc se nic nedělo. Než se zase objevil u ní v bytě.

"Promiň. Jsem zmatený. Chtěl jsem to. Tebe. . . jen nevím, jestli . . ." snažil se vymáčknout ze sebe cosi jako omluvu, vysvětlení. Prstem, který mu položila na rty, zastavila jeho rozpačitou snahu se vyjádřit.

"Přišel jsi znova. Takže dneska je řada na mně."

Začala se svlékat. Pomalu. Díval se na ni. Věděla, že v hlavě si představuje, jak je už v ní. Netušil, jak moc se v tu chvíli přepočítal.

Když skončili v posteli, měl na sobě jen ty boxerky. Začal si je svlékat.

"Ne ne ne. Moje kalhotky minule taky zůstaly nedotčené. Dolů." a ukázala mezi svoje stehna.

Voněla mu. Pořád. Byla tou nejvoňavější kundou, jakou kdy lízal. Užíval si to. A ona taky. Hlasitě. Prsty měla zabořené v jeho vlasech a tlačila si jeho obličej do klína. Byla nadržená, mokrá a nenasytná. Vlastně to ho k ní vždy tak přitahovalo. Nikdy ho neměla dost. Vždy ho chtěla ještě, znovu a víc. Cítil, jak touží. Jenom po něm.

Když se svíjela pod druhým orgasmem, posunul se výš. Na ni. A začal ji líbat na rty. Její chuť z jeho rtů pro ni bylo jako afrodiziakum. Svíjela se pod ním. On se třel o její mokrý klín svým tvrdým penisem v boxerkách. Chtěl do ní. Ale věděl, že mu to dnes nedovolí.

A tak přišel druhý den. Ne, aby dokončil to, co začal. Ale aby pokračoval. A pokračoval pravidelně. Jednou, dvakrát za měsíc. Prostě jen napsal, jestli může přijít. Scházeli se ve světě, kde hrála hudba z vinylu, kde voněl koňak a vosk na dřevo. Kde ji šukal na misionáře na dřevěné podlaze. Kde ji ohýbal přes zábradlí balkónu při obloze plné hvězd. Kde ona mu rozepínala poklopec dřív, než zavírala dveře do bytu.

A pak tu byl tenhle malý balíček. v černém, poloprůsvitném papíře. Se zlatou stuhou. Rozvázala ji, sundala papír a otevřela ho.

Flakón z broušeného skla. V něm tekutina lehce jantarové barvy a kartička.

"Chci tě vidět oblečenou jen do něj. Dnes v osm."

Podívala se na hodinky. Ručičky ukazovaly něco po sedmé.