Dar života

Zaklínala déšť, když se k ní blížil dlouhým, pomalým krokem. Vedl sebou koně, který začal být neklidný z jejího vlka stojícího poblíž. On nevěřil svým očím. Byla tajemnou, strach vzbuzující čarodějkou opanující hory i řeky z nich stékající dolů do údolí. V jednom z nich měl on svoje panství. A na něm bratra sraženého při lovu rozzuřeným medvědem. Medvěd utekl do černého lesa, ale bratr nutně potřeboval zázrak aby přežil.

Ranhojič si s ním nevěděl už víc rady, ale stará Agáta, která byla porodní bábou, mu poradila, ať vezme koně a jede do hory. K Jesenné slze. To bylo jezero s průzračnou vodou pod skalnatým štítem nejvyšší hory celého pohoří. Lidé se tam bály chodit. Rusalky a hejkal se tam prý prohání, vodník bydlí na jejím dně a čarodějnice se v něm koupe pokaždé, kdy se měsíc objeví na obloze. On si myslel, že jsou to pověry, ale stará Agáta věděla své. Poslala ho tam, jestli chce bratru zachránit život. Jen ona to mohla dokázat. Moudrá Arven. Poslední z keltských čarodějek.

A tak jel. Když po kamenité stezce vyšlapal pod vrchol, rozprostřela se před ním Jesenná slza jako zrcadlo, ve kterém se odrážel štít hory nad ní. V nastávajícím šeru v ní stála nahá žena s rukama nad hlavou a věncem ze zapleteného bejlí ve vlasech tiše broukala nějakou tklivou melodii a tančila u toho. Její vlasy byly jako břidlice, splývající s rozvlněnou hladinou. Rovné a černé. Jen se v nich občas zaleskla stříbřitá nit moudrého stáří. Neviděl jí do tváře. A i když vnímal její celistvou nahotu, ač krásnou, tak nevhodnou na první setkání, rozešel se pomalým krokem k ní. Odvahy měl pramálo, přesto nutnost si žádala pevného odhodlání.

Věděla o něm už dávno. Slyšela ho už když podkovy jeho koně škrkaly o kamení na stezce do hory. A tušila proč někdo vjíždí takto pozdě v noci do hory, když každý obyčejný smrtelník v ten čas se do hor bál. Nemýlila se. Koně uvázal k malé borovici a dál už šel sám. Její vlk na něj zavrčel a muž se zastavil asi deset kroků od ní. Dozpívala vodě ukolébavku, pohladila ji po vlnách a vystoupila z vody.

"Čeho si žádáš od Jesenné slzy člověče?" vyslovila jako když ševelící vítr nabírá na síle, aby zvěstoval, že se blíží bouře. Sklopil svůj pohled k jejím nohám. Neodvážil se jí pohlédnout do tváře. Nebyla to žádná mladá dívka, ale žena nejspíš o staletí starší, než on. Cítil k ní najednou respekt a úctu. Strach. A toužil se na ni aspoň podívat. Jeho tělo zalil neznámo kde se beroucí pocit až zvířecí touhy po ní. Jen jako by proletěl jeho tělem a zase zmizel.

"Mluv. Bázlivý být nemůžeš, když jsi se na noc vydal sem. To spíš bláznivý."

"Přišel jsem prosit o pomoc." vydal ze sebe tiše, ale doufal, že zněl dost odhodlaně.

"Tobě očividně nic neschází, tak pro koho?" řekla a on cítil její pohled, který ho svlékl až do morku kostí.

"Můj bratr. Srazil ho při lovu medvěd. Je zle raněný a možná nedožije rána. Stará Agáta mě poslala sem prosit Vás o pomoc."

"Stará Agáta . . . moje sestra. Zajímavé. "

"Sestra?" vypadlo z něj překvapením.

"Ano. Sestra. Ale zamilovala se do člověka a musela svou nesmrtelnost a moc vrátit jezeru. Stala se smrtelnicí. Pokud tě posílá ona, bude to opravdu hodně zlé."

"Aaano." zaraženě odpověděl vstřebávajíc její slova.

"Řekla ti jakou cenu za to zaplatíš?"

"Přiznávám paní, že cena je mi neznáma, přesto dám oč požádáte, budu-li to vlastnit."

Podívala se na něj. Viděla muže okolo třiceti lidských roků, dobře rostlého, svalnatého a velice pohledného. Prohlížela si ho. Nedbala na to, že před ním pořád stojí nahá, obcházela ho a občas se ho někde dotkla. Ve vlasech, prstem přejela po rameni, zádech, napříč po žebrech na levém boku a po druhé paži.

"Cena za navrácení života umírajícímu je započetí života budoucího. Jsi ochoten tuto cenu zaplatit?"

Čekal všechno možné, ale toto ne. Přesto bez váhání kývl.

"Neslyšela jsem."

"Ano . . . paní. Zaplatím Vaši cenu, kterou jste si řekla."

Rozepla sponu na plášti, který měl přehozený přes jedno z ramen a rozložila ho na břehu jezera. Stál před ní bez pohnutí a pořád se díval do země, ač stála krok před ním. Její prsa se doslova nabízela jeho zraku. Ale on se díval dolů na špičky škorní.

"Stydíš se snad? Ještě jsi neměl ženu?"

"Měl, jen . . ." zastavil se uprostřed věty.

Usmála se na něj. "Ty chceš pomoc po mně, je na tobě jestli si ji zasloužíš."

Byl to moment, kdy se na ni poprvé podíval. Uviděl tvář překrásné ženy. Hluboké, tmavé oči, výrazně krojené lícní kosti a klenuté rty tmavé jako šťáva z borůvek na bílé pleti.

Pohladila ho po tváři a on zrakem sjel na její dlaň, zápěstí a pak na krásná prsa. Kulatá a dmoucí se s každým nádechem. Už neměl odvahu pohlédnout níž. Cítil, jak se mu hrne krev do slabin. Ona rozvazovala tkanice u košile, kterou mu pak přetáhla přes hlavu.

"Tělo máš pěkné." pronesla s prsty pročesávajícími jemné chloupky na jeho hrudi. Pak sklouzla níž na podbřišek a jala se bez dalších slov svlékat ho celého. Když vyprostila jeho mužství, byla překvapená, že už je připravený. Klekla si před něj, aby ho ochutnala ve své puse. On nic takového doposud nepoznal a když její rty obemkly jeho žalud a vsály ho dál do pusy, tak ten příliv nepoznaného, nového prožitku ho roztřásl v kolenou tak, že se mu téměř podlomila. Usmála se na něj. Vyprostila ho z jeho svršků a ukázala mu na plášť, aby se na něj lehl. Udělal to. Lehl si na záda.

"Lehni si na břicho." dodala rozhodně.

Znejistěl ještě víc, ale poslechl.

Kreslila mu po zádech. Občas jemným polibkem přivoněla k jeho kůži. Voněl jí. Lákal ji.

"Klekni si, ale předloktí nech opřená na zemi" zaznělo za další okamžik a on opět udělal, jak si žádala.

"Ještě se rozkroč v kolenou". Cítil zvláštní pocit z toho, co po něm chtěla, ale nohy dal od sebe.

Sotva tak udělal, mezi jeho lýtka klekla ona. Jeho vzrušení a strach se nějak zvláštně zkratovalo v jeho těle a výsledkem byla erekce nalévající jeho mužství do plné délky i šířky. Jeho žalud doslova tepal horkostí. Roztáhla mu půlky a jazykem přejížděla mezi nimi dolů až k penisu. Neznal nic z toho, co mu dělala, ale jeho tělo to přijímalo s nepoznanou touhou. Cítil její sliny stékající na jeho koule. Uchopila jeho pyj a přejíždějíc po něm nahoru a dolů, obnažovala jeho žalud, který jako by čekal, až ho zase vezme do svých úst. Toužil po tom. Ale místo toho mu zajela prstem do jeho zadku. Směs horkosti a tlaku na okamžik přemohla potřebu uspokojení. Než tím prstem začala pohybovat. Dotýkala se bříškem prstu místa, kde snad musela spát mužská síla. Cítil, jak se všechna hrne do jeho penisu. Netušil co se to s ním děje, zavřel oči a jen držel. Chvíli na to se cosi otřelo o jeho nohu a začalo sát jeho penis. Otevřel oči a uviděl krásnou dívku s téměř bílými vlasy, jak saje jeho žalud svými drobnými rtíky. Netušil, že může být vzrušený ještě víc, ale byl. Když začal hlasitě vzdychat, dívka se pod ním zavrtěla tak, aby její lůno bylo pod jeho mužstvím. Lehce se nadzvedla a on do ní pronikl. S prstem ve svém zadku. Byl její první a sotva do ní vnikl, horkost jejího nitra ho zbavila rozumu. V jeho těle se vzepjal všechen chtíč a vyvrcholil do dívky. Tlak tepající v podbřišku a celé délce jeho mužství se uvolnil.

"Jen panenská krev rusalky smíchaná se silou muže vrací život umírajícímu. Teď se nesmíš ani pohnout." a do malé lahvičky sbírala vytékající sperma smíšené s nevinností té krásky. Když byla lahvička plná, podala ji muži. Zvedl se a vzal si ji od ní se slovy co s tím dál má dělat.

"Tím potři rány svého bratra. Musíš to stihnout než vyjde slunce." a vzala za ruku dívku a odešly.

On se oblékl, odvázal svého koně a spěšně scházel z hory dolů. Když dojel na panství, začínalo se v dálce rozednívat. Vyběhl schody a honem vešel do pokoje bratra. Tam u lůžka seděla a v neznámém jazyce cosi šeptala stará Agáta. Když ho viděla s lahvičkou, znatelně se jí ulevilo. Vzala ji od něj.

"Musíme pospíšit, než v lůně víly začne růst život nové čarodějky" a odzátkovala lahvičku. Teprve teď si uvědomil co se to stalo.