Čtverec K3 oblast X2 Y4 - část 19.

"Tým Charlie napaden humanoidy na koních. Čtverec K3 oblast X2 Y4. Záchranná mise tým Bravo a Delta. Alfa vzdušná podpora. Foxtrot bude připraven jako záložní tým."

Tak znělo hlášení na satelitní komunikátor, které Richard obdržel. Oblékl se a vyběhl do modulu velení, kde měl být připraven jako člen záložního týmu. Ve štábu probíhala pohotovost. Satelitní snímkování oblasti, lokátory signálů běžely na plné obrátky. Podle všeho nic. Tým Charlie nereagoval na výzvy, pouze vysílal SOS signál z transportéru. Kamera z kabiny vozidla ukazovala prázdný vnitřek a venku v zorném poli před transportérem bylo vidět jen několik stop podobných koňským kopytům.

"Nemám detekované životní funkce nikoho z týmu Charlie." zaznělo z úst mladé seržantky v šedobílé maskáčové kombinéze. Richard se snažil rozpomenout jak se jmenuje. 

"Venkovní skenery transportéru nenaběhly. Hlásí mi to poruchu způsobenou mechanickým poškozením. Stahuji pasivní data před poškozením." zahlásil pro změnu zrzavý týpek v brýlích. 

"Tým Bravo na místě." Zaznělo z repráku před ním. "Na místě nejsou na první pohled viditelné známky aktivity." ozval se ženský hlas znovu.

"Tým Delta na místě. Zahajujeme termální skenování a geoskenování oblasti." starší mužský hlas v repráku doplnil hlášení toho ženského. 

"Výsadek Bravo opustil transportér a zahajuje průzkum oblasti."

"Výsadek Delta opustil transportér a kryje tým Bravo."

Richard poslouchal dalších dvacet minut podobná hlášení z repráků a povely ze štábu, doplněné o hlášení jednotlivých členů týmu sedících okolo něj. Výstup byl takový, že se povedlo najít jedny holografické brýle, které nepatřily nikomu z týmu Charlie. A že transportér týmu Charlie byl paralyzován nejspíš silným elektrickým výbojem, kvůli kterému došlo k jeho vyřazení z provozu. Na místo doletěl transportní letoun, který ho natáhl na navijáku do svých útrob a odletěl s ním. Stopy kopyt zavál sníh, takže se nebylo čeho chytit. Týmy se stáhly zpět na základnu. Týmu Foxtrot byla ukončena pohotovost, nicméně všichni operativci na základně byli svoláni na brífink, kde jim bylo sděleno co se stalo a další plán velení. 

"Máte osobní volno, ale buďte připraveni vyrazit. Analytici pracují na údajích ze satelitů a skenů." bylo závěrečné doporučení velícího důstojníka.

"Co ty brýle?" zeptal se týpek z Brava. 

"Jsou napíchnuté na uzavřenou síť. Uvidíme jaká data z nich vytěžíme."

Tím skončila horká hodinka. Richard šel rovnou na kyslíkovou regeneraci. Posadil se do křesla, nasadil si masku, zavřel oči a vypl. V hlavě mu sice přeskakovaly myšlenky cože se to stalo s týmem Charlie, ale věděl, že dokud něco analytické oddělení nevytěží z těch brýlí nebo ze satelitů, nemají se čeho chytit. Tedy nemělo smysl nad tím dřít mozek. 

Kyslík s ním dělal své. Podle čipu už měl hranici nezbytné regenerace na brífu. Ale po hodince spánku na kyslíku mu hodnoty vyskočily slušných pět šest hodin k dobru. Vycházel akorát z modulu ven, když ho zastavila ta mladá seržantka. Inge. Naskočilo mu. Holka od mediků. 

"Potřebujeme krevní konzervy. Satelity našly členy týmu. Alfa letí pro ně. Podle prvního ohledání zdravotníkem mají velkou krevní ztrátu. Myslíte, že byste mohl poskytnout krev?"

Richard jen kývl. Napadlo ho, že by raději poskytl svoje sperma téhle prdelce, kterou následoval do ošetřovny. Posadil se na křeslo. Inge si umyla ruce, připravila odběrovou sadu a bez nějakého zdržování napíchla jeho ruku. 

Prohlížel si ji. Byla docela pohledná. Inge to neuniklo, ale soustředila se na práci. Přišli totiž další lidi z týmu, co měli vhodnou krevní skupinu. Za pár minut měla napojených pět lidí. Richardův odběr akorát končil, když na základně zazněl poplach. Inge jim oznámila, že dovezli členy z týmu. O minutu později byl slyšet za dveřmi rychlý dupot mnoha párů bot. Operační sál měl běžnou kapacitu dvou operačních stolů. Výhoda modulů ale spočívala v tom, že stačilo odjistit několik pojistek, z podlahy vyjelo několik panelů směrem ven, které obalil skládací korpus a vytvořil tím kapsli, kde se dalo zraněné připravit na operaci, připojit je na kyslík a krev, případně nouzově operovat. To se dělo i dnes. Překvapilo ho, že jedním z operatérů byla i Inge. 

Hádal, že má pár hodin na spánek, než bude mít službu. Takže pokud nepřijde mimořádná situace, tak by to měli operativci z Brava a Delty zvládnout. Šel spát. Když se dostal do postele, tak téměř hned usnul. Proto ho překvapilo klepání na dveře. O osm hodin později. Měl pocit, že totiž právě zavřel oči.

U dveří nikdo nebyl. Jen v obalu položené brýle na virtuální realitu. Takový jednoduchý model. Vzal ho, sedl si do křesla a brýle si nasadil. Překvapilo ho, když se ve virtuálním prostoru před ním objevila Inge. V šedobílé kombinéze. 

"Ahoj Richarde. Nejspíš si na mě nepamatuješ, ale před časem jsme spolu byli na kurzu první pomoci pro válečné zóny. Víš . . . už tenkrát jsi mě docela bral. Ale nedopadlo to. Tak si říkám . . . nedopadne to teď?"

Inge si rozepla maskáčový svršek pod kterým měla překvapivě pěkné a ženské prádlo. Takový ten lesklý styl, materiálem připomínalo bílý latex. Obepínal její menší, pevná prsa. Vysoko krojené kalhotky zvýrazňovaly siluetu jejího štíhlého pasu. A samotná syntetická "druhá kůže" kopírovala vypracované svaly na jejím břiše.

Aniž by si to uvědomil, držel v ruce svůj penis. Tohle ho bralo. Dívka se před ním pomalu nakrucovala. Když se k němu otočila zády, opravdu se viděl, jak ji šuká jak nadržený pes háravou fenu. 

Pár pohybů rukou a vyprostila prsa z upnutého svršku. Pevný dvojky s výraznýma bradavkama. Chtěl si je vzít do dlaní, pevně stisknout. 

"ALERT! ALERT! ALERT! "zahlásil jeho komunikátor. Svolávali týmy k výjezdu do K3 X2 Y4.  V hlavě mu proběhlo co se zase podělalo. Před modulem velení se potkal s Inge. Držela si profesionální tvář. Jen tiše směrem k němu pronesla, že jede s jeho jednotkou. ¨To už ale vyjížděla technika. Proč vyváží želvy? Malé transportní vozidla s pancéřováním na speciálních pásech vhodných pro pohyb na sněhu a ledu. A na želvu dost rychlá.

"Pojedete do K3. Tady jsou vyznačené oblasti k průzkumu. Tým Charlie napadli nějací razorbladí roboti. Jejich poranění byla dost vážná, takže nebudete opouštět želvy pokud to nebude nutné. Prdel bude jistit tým Alfa s ekranoplány. Ti boti museli být vypuštěni někde poblíž místa střetu. Najděte mi je. A i ty, kdo je vypustil." pronesl velící důstojník. Za dvacet minut už jel v želvě s Inge. Překvapilo ho, jak dobře věděla co má dělat jako kopilotka. 

Jeli zasněženou krajinou rychlostí 80km/hod. Prvně všech šest želv, pak se postupně odpojovali, jak každý směřoval do své svěřené zóny. Když vjeli do té své, zpomalili. Nakopli geoskenenery, termovize a automatické snímkování terénu. Půl hodiny jezdili po oblasti a nic. 

Až pak jako by vyrostl ze země . . .  humanoid. S mechanickým stvořením, které kopírovalo vizuál koně. Richard se podíval na Inge. Ta jen okamžitě dala odeslat data o lokaci a výskytu humanoida. 

"Budeme bojovat?" zeptala se ho spíš pro formu zatímco ji Foxtrot 2 a Foxtrot 5 potvrzovali, že točí směr k jejich udání polohy. Alfa 2 potvrdila, že budou s ekranoplánem na místě do pěti minut jako vzdušná podpora. 

Richard seděl v želvě s pohledem upřeným k humanoidu. Ten se díval na něj. Pak se rozešel směrem k němu. Jeho robotický kůň ho následoval automaticky. Když byl tak sto metrů od nich, tak na displeji hlavního panelu v želvě vyskočila hláška, že všechny systémy jsou mimo provoz a že vozidlo spadlo do nouzového režimu. Načež téměř ihned poté i nouzový režim zkolaboval. Obrazovka zčernala. Naštěstí se želva dala omezeně, ale používat i bez vší té elektroniky. Mechanicky. 

Humanoid se přibližoval. Richard vytáhl pulsní brokovnici, která uměla zkratovat obvody u robotů spolehlivě. Humanoid se zastavil. Chvíli se jen díval jejich směrem. Pak se zapnula obrazovka na středovém panelu v želvě. Na něm se objevil nápis: "Už jsi nasadil brýle?". Richard v první chvíli nechápal, jak může vědět o jeho masturbační chvilce nad Inge, ale pak mu došlo, že myslí brýle, co se našly u transportéru. 

"Ne." odpověděl Richard. Podíval se  na Inge. I ta zavrtěla hlavou, že ne. 

"Budeme s Vámi komunikovat skrze ně." objevil se další nápis. Poté obrazovka opět zčernala. Humanoid nasedl na koně a ten se ve skoku vznesl. Jasně. Richard ani nevěděl proč ho to překvapilo. Kůň byl upravený jako hydrojet. Rychlý dopravní prostředek. 

Když doletěla Alfa 2, byl už pryč a nikde nezaznamenali žádnou odezvu či stopu, co by po něm zůstala. 

Richard zaklel. Želva naskočila naštěstí bez větších obtíží, ale její software byl hacknutý, takže musela na přehrání. V duchu si Richard říkal, jestli to má smysl. Nasedli do ekranoplánu a letěli na základnu. 

"Všimla jsem si, jak jsi se zasekl u toho dotazu na brýle." tiše mu řekla jako by nic Inge.

"Zasekl? Jo, to jsem se zasekl, doslova." odpověděl jí. "Už mi to neposílej. Není to dobrý nápad." řekl jí s vážnou tváří. Inge nechápala. 

"Mohlo by se to dostat někam, kam nemá." tiše pronesl Richard.

"A když místo toho přijdu já?" zeptala se. Neodpověděl. Jen se na ni podíval tak, že bylo jasné, že skončí na čtyrech pod ním. Usmála se. To chtěla.