Cíl - část 27.

Richard prošel zdravotní prohlídkou. Byla mu injekčně vpravena do těla jakási látka na podporu tvorby spermií. Akorát mu zapomněli říct, že u toho bude mít celou dobu dost neústupnou erekci.

Když ho večer zavedli za Lunou, překvapilo ho, že procházeli podzemní zahradou s umělým slunečním světlem. Působilo to snad až romanticky. Luna měla na sobě jednoduchou bílou kombinézu, která dokonale obtahovala její tělo porostlé uměle vypěstovanou kůží.

"Mám se svléknout a odbudeme si to rychle?" zeptala se roboticky chladným hlasem.

"Nespěchej." řekl Richard. Stoupl si k ní a rozepl zip na její kombinéze tak akorát, aby se odhalil úzký žlábek mezi jejími prsy. Chtěl si ji rozbalit. Pomalu. Vychutnat si ji. A její mechanická netečnost ho vlastně lákala víc, než by čekal. Obzvlášť s jeho už bolestivě tvrdým penisem.

Dotkl se jí rty. Na rtech, na krku. Nic. 

Rozepnul ještě víc zip její kombinézy. Až na podbřišek. Rukama zajel na její prsa. Musel uznat, že nic podobného ještě v rukách neměl. Její plná, pevná prsa byla na dotek překvapivě poddajná. Nic tuhého. Bradavky reagovaly pomaleji, ale nic s čím by si jeho prsty nedokázaly poradit. Přesto to nebylo ono. Na Luně ale pozoroval, že začíná jaksi procitat do zbytků své lidské podstaty.

Vyhrnul prso z kombinézy a kousl do bradavky. Byla tužší, než skutečná. Ale konečně se začal objevovat tvrdý hrot. Richard se usmál.

"Cítíš aspoň něco, nebo je to pro tebe jen nepříjemnost, co si odbudeš?"

"Cítím." přiznala trošku rozpačitě.

Pravdou bylo, že se jí to hodně líbilo. Její biomechanické tělo bylo pro ni v tomto směru záhadou. Znala vjemy pocházející z masturbace, ale intimnosti a skutečný sex v tomto těle ještě neprožila.

"Měl bys vědět, že. . . " začala.

"Ano?"

"Neměla jsem v tomto těle ještě sex. Nevím, jaké to bude pro mě nebo pro tebe. Tak to ber v potaz."

To bylo pro Richarda dalším impulzem v jeho slabinách. Sakra. Chtěl ji šukat ještě víc. Dlouho. Pomalu. Rychle. Něžně i tvrdě. Dokud bude mít sílu.

Kývl hlavou. "Ale s mužem si už byla, ne?"

"No vlastně. . . ani moc ne."

"Ani moc ne?" povytáhl přitom obočí.

"Už se neptej." odsekla.

Richard ji sledoval. Na okamžik se zastavil jeho dech. Jako by se bál, že ten okamžik sdílnosti může odfouknout pouhým výdechem. Přitáhl ji k sobě blíž. Víc na sebe. Líbal ji na kůži pod krkem. Vdechoval její vůni mezi prsy. 

"A chceš to?" zeptal se jí naivně.

"Je to úkol." odvětila.

"Chceš to se mnou?"

"Máš dobrou genetickou shodu pro tento úkol." zase chladná odpověď.

Jemu už nechybělo mnoho k explozi ve slabinách. A jí to vlastně bylo jedno. Úkol.

"Jak chceš . . . holčičko." řekl odhodlaně. Rozepnul poslední kousek zipu. Překvapilo ho, že měla naimplantované i umělé ochlupení. Jemné, světlé jako její vlasy. Chytl ji za límeček kombinézy a začal ji z ní trhavě sundávat.

"Co blázníš?" vyjekla.

"Je to jen úkol. Tak co vyšiluješ. Odbavíme si to rychle a tvrdě." řekl zvýšeným hlasem když už jí kombinéza visela na bocích. A pokračoval dál dolů po zadku a nohách, až jí celá kombinéza stažená zůstala u kotníků. Richard ji chytil do náruče, odnesl na lenošku stojící opodál a přehodil ji na čtyři.

"Pořád je to jen úkol?"

"Je. Nezapomeň na technickou stránku provedení." a podala mu kapsli se zvlhčujícím gelem. Praskl ji mezi prsty a gel se rozlil.

"Takhle se to ale. . . " nedopověděla to. Richard do ní těmi prsty od gelu zajel. Tvrdě. A pak ji těmi prsty začal šukat její umělou frndu. Mechanicky držela. Ale uvědomovala si, že je jí to příjemný. Po pár minutách selhala v odhodlání a pod jedním ze zásunů se podlomily její ruce a vydechla poněkud prudčeji a hlasitěji, než chtěla.

"Takže se ti to líbí." dodal spokojeně Richard. Ještě chvíli pokračoval. Snažila se to brát pořád mechanicky, ale šlo jí to čím dál míň.

"Uvolni se. Chci tě i potěšit. Nemusíme to brát jen jako úkol." zašeptal, když se k ní naklonil. Bylo zbytečné to říkat. Tou dobou už byla vláčná. A on to věděl. Cítil. Jen jí chtěl dát zdánlivý pocit, že to může pořád ještě ovlivnit.

Rozepnul si kalhoty. Víc neměl potřebu se obnažovat. Zatím. Jeho penis byl připravený. Zajel do ní. Vzdech. Pohnul se v ní a následoval další její vzdech. Přirazil a zase další vzdech. Věděl, že poprvé bude hned. Ale tušil, že s tím, co do něj napíchali, to nebude jednou.

Když do ní poprvé stříkal svoje semeno, přišla první známka úlevy v jeho slabinách. Ona už se sama na něj narážela. Co ho překvapilo, že jeho tvrdost ale vůbec neopadala. Mohl pokračovat a tak šukal dál.

Otočil si ji na záda . . . a za chvíli stříkal znovu. Neodolal. Erekce pořád držela.

"Můžu ti tu kůži postříkat?" zeptal se smyslů zbavený. Tentokrát souhlasně kývla ona.

A tak ji při další orgasmu postříkal prsa. Ta krásná prsa, která sváděla k dotekům, k pomačkání.

Trvalo to asi pět hodin. Ojel ji na všechny polohy, co si dokázal vzpomenout. Když konečně opadla i jeho erekce, vyvrátil se. Svět se točil a srdce volalo o pomoc. Cítil se jak po cestě z pekla. Ale na zatraceně dobrém koni.

"Dnešní vzorek by měl stačit. Pokud dojde k oplodnění, budeš mít týden klid. A pak ti dovedou další vhodnou nositelku tvého semene. Pokud nedošlo k oplodnění, tak si to zítra zopakujeme."

Pak se zvedla a nahá odešla ven. Její kroky vedly do laboratoře, kde ji uložili na lůžko a připojili na monitorovací zařízení. Richard zůstal ležet. Při představě, že tohle bude teď dělat pokaždé a každé, když bude "čas" ho přiváděla k otázce, jestli neměl raději podstoupit tu eliminaci.

. . . 

Základna REXU

Elenu už čekala Zuzana, Rob a . . . nová tvář.

". . .Misaki. Je z ÚGMP. Tajný projekt." dopovídala Zuzana Eleně zatímco se posouvali do Eleniny někdejší kanceláře." Konzultuje s námi poslední zjištění v případu."

"Kde je Richard? Odjel na misi?" zeptal se Rob.

"Dorazí . . . za pár dní. Měl nějakou nehodu v zóně." řekla nezúčastněně Elena zatímco si zapínala projekční desku.

"Tak jo lidi. Chci slyšet, kam jste pohnuli neuzavřené případy. Co Volkov?"

"Je fajn, že jsi zpět." řekla klidně Zuzana. Její poznámka zůstala bez odpovědi.

Rob si akorát sedal k projekční desce stolu a začal rozdělávat všechny složky, které se podařilo spojit s Volkovem, Rasmusenem a Malenkovičem.

"Co Erik?" tiše se zeptala Zuzana. Elena se na ni podívala a v očích byla vidět směsice naštvanosti a značná míra sebekontroly.

"Musel do jiné . . . zóny. A já si zatím nezažádala o další povolení zůstat v severní zóně."

Nechtěla řešit, jak se s Erikem pohádali kvůli tomu, jak tam Richarda pohřbili. Ani to, jak ji naštvala spotřební politika těch nahoře vůči operativcům. Potřebovala zpět svou pevnou půdu pod nohama. A to bylo v REXu.

". . . no a poslední stopa vede k těm kávovým zrnům, co jsme zabavili těm šlapkám z dovozu. A teď se podrž - ty zrna v sobě měly stopy toho viru." dodal Rob nad nejnovější složkou, kterou právě rozdělal.