Chrám svaté MILF

Čas nechat jít se naplnil a tak jsem týden smutku završila tím, že jsem zapálila svíčku v chrámu svaté Barbory v Kutné hoře. 

Strýček byl frajer, který měl v tom svém životním nastavení bryskní smysl pro humor a tak i to mé rozloučení s ním bude v duchu jeho vkusu. Doufám. 

Svatá Barbora byla pro mě volba, kde rozhodující bylo to, že chrám je zasvěcený ženě. Dívce. Panně. Ne že by strýček byl na svaté. Ale holky měl rád celý svůj život. Takže zapálit svíčku v kostele zasvěceném třeba sv. Vavřinci by asi tolik neocenil. 

Když už jsem tam tak bloumala, napadla mě jedna věc. Proč žádné vyobrazení ženy v kostele nemá přiznané ženské křivky? Proč u překrásných soch, kde je každý pramen vlasů dokonale vytvarovaný, nevím, jestli se jedná o muže v kutně, či o dívku v šatech? Nabízí se ještě varianta bezpohlavních andělů. Nicméně . . . 

Napadla mě myšlenka, za kterou bych dle starých norem inkvizice stoprocentně byla upálena a odsouzena k věčnému utrpení a kání se v pekle. Ještě že jsem ta pohanka a vyznavačka starých božstev.

Asi všechny církve po celém světě řeší úbytek věřících. Lámou si hlavu nad tím, jak k víře přivést další ovečky. Reformují své zkostnatělé názory, ale co takhle reformovat i to sice překrásné, ale značně klasické umění ve smyslu zobrazení svatých? Řekneme v duchu třeba řeckých bohyní? Když se člověk podívá na vyobrazení krásek jako Héra, Artemis, Afrodita, Persefóna, Tyché, Aténa . . . Ve svůdných závojích, víc nahé, než oblečené . . . Tak prostě holky v divných kutnách s pláštěnkou jsou prostě nuda a v tom svatostánku není na co koukat. Teda ne že by to s tím vyobrazení chlapů v sandálech bylo lepší.

Troška fantazie postačí. 

Třeba ta svatá Barbora. Bývá zobrazována jako světlovlasá dívka v růžových šatech a modrém plášti. Tak co takhle trošku té odvahy a zobrazit ji v pastelově růžových šatech s lehce napnutým živůtkem, z pod kterého by se na svět tlačila dvě pevná ňadra? Představte si látku obtahující její dekolt a kopírující hroty tvrdých bradavek. To by se nejeden chlapec dal na modlení. 

Nebo taková Marie Magdaléna. I když ta je trošku výjimka. Tu můžete najít vyobrazenou i spoře oděnou vzhledem k tomu, že byla původně společnicí pro muže. Ale stejně nebude nic vidět, neb spoře oděná ještě neznamená, že bude zajímavá pro oko zvědavého tvora. Fuj - to je přece rouhání, takové umění . . . nebo ne? Já bych klidně čerpala z toho, kým byla. Je důležité si přiznat kým jsme byli a kým jsme. Máří byla prostě holka, co měla život dost na nic. Co si budem. Ale když se rozhodla v životě posunout, našla odvahu a vyrovnala se dvanácti chlapům v sandálech. Prostě se nepodělala. Boží . . . doslova. Tu bych klidně jako moderní kočku na plátně viděla v pěkným koženým korzetu s lebkou v ruce - její symbol. Tak trošku moderní domina. Co? Ne? Je to už moc? 

Mojí patronkou je svatá Kateřina - takže si neodpustím úvahu i o ní. Svého času to prý byla taková celebrita mezi svatými. A byla vzdělanou egyptskou princeznou. Takže žádná blbka. Vzdělaná holka, co na nose má hranatý brejličky, na nohách vysoký lodičky a na sobě pěkný pouzdrový šaty, co jí dělají pěknej zadek. Jo. Takhle by klidně mohla vypadat svatá Káča dnešní doby. A klidně by to mohla být MILFKA. Taková emancipovaná, schopná ženská, co má pěkný tělo a sexy mozek. Neb . . . aby i sapiosexuálové měli chuť  se pohonit . . . tedy vlastně pomodlit v tom božím svatostánku.