Část osmá

Další dny plynuly Dorce pomalu. Modrovous totiž po její jízdě na trestném oslu ještě v noci odjel. Kam a proč nikdo Dorce nesdělil. Po týdnu za Dorkou přišla Anna s malou dřevěnou krabičkou. Dorka ji otevřela a na sametové podušce byly podivné porcelánové kuličky připomínající křepelčí vejce, spojené šňůrkou. A vedle nich ležel též porcelánový zahnutý váleček připomínající ztopořené mužství. Dorka krabičku rychle zavřela. Vytřeštěný pohled směřovala na Annu.

"Má paní toto jsou pomůcky, které slouží k potěšení Vašeho těla. Chcete vědět jak?"

Dorka na ni mlčky koukala. Anna se na ni povzbudivě usmála.

"Máme tam i vzkaz od pána."

Dorka znovu otevřela truhličku. Pod poduškou skutečně ležel složený list. Rozložila ho a dala se do čtení.

"Má paní,

pokud se nevrátím do sedmého večera od našeho posledního setkání, tak Anna byla seznámena s tím, co chci po tobě. Pokud tedy čteš tyto řádky, znamená to, že jsem se zdržel na své cestě a tebe čeká noc rozkoše s Annou. Prosím jen o jediné. Představ si, že její doteky jsou mé. Že tento porcelánový úd je můj a že rozkoš, kterou ve tvé klínu vyvolají tyto kuličky, způsobilo mé přirážení. Brzy se vrátím. Čekej na mě."

Dorka si ani nevšimla, že Anna se postavila za její záda. Proto ji překvapily její doteky vzadu na krku. Byly jemné, pozorné, vzrušující. Anna jí přes oči zavázala pruh jemné látky a začala ji svlékat. Věnovala se jejím prsům, bradavkám. Prsty dráždila její podbřišek. Dorka se uvolnila a začala se poddávat jejím dotekům.

Pak uslyšela cinkání. Jako by cosi kovového naráželo do stěn křehkého porcelánu. A pak . . . prsty Anny promnuly její stehna. Posouvaly se výš až do jejího klína. Jenže místo doteků teplých prstů se jí dotkl studený porcelán. Lehký tlak a krátké proniknutí. A znovu. A pak ještě dvakrát. To, co cítila uvnitř byl pro ni nový pocit. Příjemný, ale nic víc. Než do ní Anna začala vnikat porcelánovým údem. Cítila i ty nepatrné, zlaté rýhy, které vystupovaly z hladkého povrchu porcelánu. Když cítila, že je víc, než plná, Anna začala umělým údem do ní přirážet. V tu chvíli se v ní začaly pohybovat i ony kuličky.

Dorka se opírala o opěradlo křesla, ale její tělo se z něj téměř sesunulo dolů. Anna jen klečela mezi jejíma nohama a přirážela pravidelným pohybem. Druhou rukou ji stále hladila na břiše a mnula prsa. Pro ni to nebylo nic neobvyklého. Anna byla jednou z žen, které se pohybovaly v tajném sklepení Modrovousova hradu. Uměla uspokojit ženy i muže. A znala dobře jak fungují porcelánové kuličky, které byly duté a uvnitř měly malou, kovovou kuličku, která se při přirážení umělým údem pohybovala a pohyb se přenášel z těla porcelánových kuliček do nitra ženy před ní. Sám umělý úd měl krásně tvarovaný žalud, který kuličky rozrážel ještě uvnitř od sebe a k sobě, takže to chvění se přenášelo do všech stran a směrů.

Anna ji jen trpělivě zasypávala doteky a sledovala, jak se její dech zrychluje, krátí, jak je přerývavější . . . Netrvalo dlouho a dala jejímu tělu rozkoš, po které toužilo. Věděla dobře o čem mluví. Od uvedení této ženy na hrad Modrovous už žádné ze svých milenek nedopřál této rozkoše. Do žádné nevstoupil. Ani do ní. A její tělo spalovala touha po jeho fyzické blízkosti. Teď byl její. A ona jen toužila po kousku toho, co kdysi patřilo jí.

*****

"Velmistr nemá soudný rozum." rozčílil se Modrovous.

"Souhlasím s tebou, ale není nás dost, abychom ho zastavili. Posílá ty mladíky na jistou smrt." odpověděl druhý muž v plášti jedoucí na koni vedle něj.

"Kdo tu výpravu povede?"

"Velmistr se zatím nevyjádřil, ale tuším, že tam chce poslat někoho z nás."