Část desátá

Anna se tiše vytratila chodbou přes sklepení ven. Netušila, že ji sleduje Arystan. Vlastně ani nevěděla, že je uvnitř na hradě. Takže když ji chytily jeho ruce, když opouštěla hrad, tak byla vyděšená a netušila vůbec co se děje. Táhl ji hradbou do severní věže. Ale ne do věže po schodech nahoru, ale dolů. Do toho sklepení, kde nikdo nechtěl skončit.

Mokré zdi a podlaha plná kaluží s vodou. Občas tam Arystan vypustil i krysy, aby hodovaly na ještě živém odsouzenci. Děsila se toho, že ji tam vede. Proč?

"Máš štěstí. Jen tě sem zatím zavřu. Pán rozhodne co s tebou bude a jak tě odmění za tvé počínání." a zabouchnul za sebou těžké dveře.

Trvalo to jen pár hodin. Arystan se pro ni vrátil. Ruce jí svázal a vedl ji jako ovci na porážku.

"To přece nemůže být pravda. Modrovous ji vždy zbožňoval. Naučila se všechny jeho choutky. Nebyla jiná, která by mu tak dobře posloužila, jako ona."

Její myšlenky utíkaly jako splašené. Arystan ji vtáhl do jedné z tajných chodeb vedoucích do sklepení. Že by to byla nějaké z Modrovousových her? Seděl na křesle. Nahý. Jeho úd ale nebyl ztopořený vzrušením, jako býval jindy. Obzvlášť po tak dlouhé cestě. Pak její oči zahlédly ondřejský kříž postavený uprostřed jakéhosi pódia. Arystan ji k němu vedl. Anně se nelíbilo tušení, které se jí zmocňovalo.

Arystan ji sundal boty. Roztáhl jí nohy a začal ji přivazovat takto rozkročenou zády ke kříži. Modrovous se na ni díval s pohledem, který byl chladný a plný zloby.

"Víš za co tu jsi. Byla jsi mou služebnicí. Ale chtěla jsi poštvat mou ženu proti mně. Znechutit mě jí. Hlídal jsem ji. A tím pádem i tebe. Tímto jsi byla zbavena výsady mi sloužit. Budeš potrestána a pokud svůj trest přežiješ, budeš prodána do otroctví za moře černým mužům." vynesl rozsudek Modrovous a pak pokynul několika mužům, kteří započali trest.

Jeden se chopil devítiocasé kočky a postavil se před Annu. I on byl nahý. Soudě dle jeho reakce ve slabinách, si představu nadcházející chvíle užíval už teď. Mladší muž, spíš chlapec ještě, vzal nůž se zahnutým ostřím a kousek po kousku rozpáral Anně šaty od shora dolů. Snažil se, aby ji nepořezal. Toto plátno z lidské kůže čekalo na to, že ho pokreslí jeho mistr.

Sotva ustoupil, počalo bičování. Kočka měla na konci krátké, zahnuté háčky, které někdy jen škrábly lehce, jindy ale rýhy po nich byly krvavé a hluboké. Anna prosila o milost. Modrovous ji ale nechtěl slyšet.

Po devítiocasé kočce ji kat ocejchoval žhavým železem a podíval se na Modrovouse. To už Anna nebyla při vědomí. Ten se zvedl a nabral hrst hrubé soli. Začal ji roztírat Anně po kůži. Když skončil, vynesl verdikt.

"Jidášova stolice. A dej si záležet jak ji tam posadíš." dodal.

Muž Annu sundal z kříže, zápěstí ji svázal k sobě a zavěsil na hák, pak pod ní postavil dřevěnou konstrukci připomínající špičku krovu menší věžičky. Začal Annu spouštět zadnicí přímo na tu špičku. Ta se probudila nově způsobenou bolestí. Čím víc špička tlačila na její klín, tím víc řvala a prosila o milost.

"Nech ji tak viset do zítřejšího soumraku. Přežije, bude prodána do otroctví. Pokud nepřežije, víš kam uložit tělo do hrobu." s těmito slovy se Modrovous otočil a odešel. Jeho tělo bylo zbaveno touhy ještě předtím, než sem šel. Jeho ženou. Ale přesto cítil, že ji teď potřebuje znovu. Ne hladově a nedočkavě. Nýbrž laskavě. Toužil po její blízkosti, teple a přítomnosti spíš než po jejím těle.

Došel chodbou až k ní. Ležela na posteli a spala. Nejspíš netušila nic o tom, co se dělo před chvílí a snad ani nic neslyšela. Jen si k ní přilehl a jeho chladem sklepení prostoupené tělo se začalo probouzet sotva se dotklo její hřejivé kůže. Líbal ji na krku a klíční kosti. Na bradavce a podbřišku. Posouval se níž. Vnímal, jak se probouzí. Jeho polibky se přesunuly mezi její stehna. Když se jí dotkl rty v jejím klíně, začala se bránit. Chvíli jí trvalo, než její rozespalá mysl pochopila, že jde o jejího muže.

"Neboj se má paní. Má Dorotko. Už nikdy se tě nebude dotýkat nikdo jiný, než já. Odpusť, že jsem to dopustil." a naléhavě se tisknul k ní. V hlavě mu zbýval ale ještě jeden problém, který ho trápil. Tažení, které se připravovalo. Pokud ji tu nechá samotnou, jak se postará o její bezpečí.