Včely - část 22.

"Jak Vám chutnala káva?" zeptal se hlas v brýlích, které měl Richard nasazené. Richard si byl vědom, že přistoupil na hru, kterou hrát vůbec nechtěl. Proč se ho ptá na chuť  kávy? 

"Byla velmi dobrá. Ale já nejsem znalec, neposoudím tóny chuti nebo aroma." řekl neutrálně. 

"Chuť a vůně. Tyto smysly se nedají změřit. Jen definovat. V našem pojetí." hlas se chvíli odmlčel. "Ale my, inteligentní stvoření, tento dar smyslového vnímání nemáme. Čekali jsme od Vás víc Richarde. Poslali jsme Vám zrna z kávovníků, které pěstujeme v našich sklenících pomocí geotermálního tepla. Tady na ostrově. Chtěli jsme vědět, jestli chuť našich kávových zrn je dostačující kvality. Je nám známa jejich kvalita na základě rozborů a analytických dat. Ale nedokážeme posoudit jejich kvalitu přes smyslové vnímání." 

Richard se tvářil zmateně. Nechápal celou tu debatu o kávě. 

"Pak je mi líto, jestli jsem Vás zklamal. Ale kvůli kávě tu spolu nemluvíme. Předpokládám." řekl stále sebejistě, ale už podrážděně Richard. Čekal vyjednávání se zákeřnou dvojkovou umělou inteligencí a ne diskuzi o zahradničení.

"Právě že mluvíme, Richarde. Kávu berte jako úvodní příspěvek. Ale dobrá. Tedy k věci, Richarde. Jak jistě víte, v této zóně není lehké cokoliv pěstovat. Natož kávovníky. Krom větrného a chladného počasí, je tu jeden velký problém. Nedostatečný výskyt hmyzu. Základní opylovač zde v zóně chybí. Včela medonosná. Pro Vás vzácné, živé stvoření, které si hlídáte jako poklad. Kterých je nedostatek, těžko se množí a často ubývají. My jsme stvořili její robotickou, chytrou kopii. Používáme ji při opylování rostlin kávovníků. Letošní sklizeň nám potvrdila, že naše včela je dokonale funkční co se týká přenosu pylu. Funguje velice podobně jako živé včely. Má i podobné vzorce chování. K tomu umí rozeznat vhodnou venkovní teplotu pro opylování rostlin. Netrpí nemocemi, nezničí je predátor, pouze neumí vyrobit med. A rozmnožovat se."

"Proč se tedy o nich bavíme?" pronesl Richard, aby posunul hovor dál.

"Chceme tuto zónu pro sebe Richarde. Chceme, aby ji Vaše jednotky opustily."

"Nevidím důvod a nechápu z jakého titulu si myslíte, že máte na tuto zónu nárok." vybuchl Richard. V místnosti se začal šířit nepatrný šepot.

"Protože jsme tuto zónu dokázali kolonizovat. A po vzoru Vašich předků nám tedy patří. Detekuji ve Vašem hlase značné rozrušení, Richarde. Není k tomu důvod. Nechceme tuto zónu zadarmo. Nabízíme pět tisíc úlů s robotickými včelami. Každý úl je plně soběstačný. Má vlastní solární jednotku, která dobijí zdroje jednotlivých včel. Úl stačí postavit dle manuálu na vhodné místo a zapnout tlačítko čerpání energie. Úl postupně bude aktivovat jednotlivé včely a poté čerpat energii do záložní baterie. V každém úlu je tisíc jednotek. Nerodí se nové, neumírají staré. Fungují do opotřebování dílů. Vzhledem k naší úrovni technologií je životnost každé včely koncipovaná na dvacet let. Pro Vás je to dvacet sezón s opylováním 87% zástupců místní flóry." 

Richard nevěděl jak reagovat. Něco takového nečekal. Prvně si myslel, že jde o nějaký vtip vyšinuté, hacknuté dvojkové umělé inteligence, ale čím dál víc se začínal bát, že to bude relevantní požadavek.

"Aby se Vám náš požadavek lépe tlumočil, posíláme Vám vzorek. Právě dorazil na hlavní checkpoint Vaší základny. Na slyšenou Richarde. Zítra ráno v devět. Přijďte prosím včas."

Obrazovka ztmavla. Hlas utichl. První promluvil Erik.

"Teď už víš, proč tu jsme. Dostaly se k nám totiž nějaké  . . . technologické náčrty. Řekněme. . . "

"Jak se k Vám mohli dostat náčrty, když je to od dvojek, které jedou komplet v digitálu?"

"Protože tam máme jednu napíchnutou dvojku uvnitř." dodala Elena.

- - - 

Na checkpointu byl dron. Předání probíhalo stejně, jako při předešlé dodávce. Měl dva balíčky. Na jednom bylo napsáno "exponát robotického modelu včely medonosné" a na druhém "pouze pro Vás Richarde".

První balíček si odnesli rovnou do laboratoře technici. Druhý si Richard prohlížel. Byl lehký, o něco menší, než ten první.

"Řekni mi, proč by nám měli dávat vzorkovou včelu. Můžeme si její technologii obšlehnout a vůbec se nemusíme o ničem bavit. Pronesl Richard cestou do laborky k Eleně. Odpověděl mu Erik.

"Protože umíme sice udělat stroj, ale neumíme ho naučit chování včely. Ani napodobit. Makají na tom týmy napříč zónama, ale nikdo to nedokáže vymyslet. Lijí se do těch výzkumů obří peníze. Ale nic. Končí to u toho, že včelka se vznese a lítá. Ale opylování nic. A obšlehnout to nebude beztak jednoduché. Dvojky si umí ohlídat svoje technologie. Ví, že jejich síla je v jejich supermozcích, o které jsme my lidi přišli. Jsme v technologické evoluci o stupeň zpět. Oni se posouvají dál. A očividně jim to vychází, když tvoří takové věci."

"Co ten tvůj balíček?" nadnesla Elena.

"Dám ho na skenování. Uvidíme, co tam bude za dobrotu dneska." 

- - - 

V laboratoři se jim povedlo včelu zprovoznit. V rámci testovací sady bylo i několik menších kvetoucích rostlin. Včelka nad nimi chvíli lítala, poté se k nimi přiblížila na dostatečnou vzdálenost a začala pomocí drobných, štětinatých tyčinek opracovávat pyl ve květech. Květ za květem. Celý pokus se nahrával na záznam. Všichni na to koukali jako na zázrak. Jen Richard váhal nad otevřením svého balíčku. 

"No tak jo. Jdeme na to." odjistil pojistku boxu. Otevřel víčko a uvnitř byl maličký promítač holografického obrazu. Zapnul ho.

"Poděkování za Vaši trpělivost, Richarde." poprvé k hlasu viděl i "tvář" oné dvojky. 

"Projektor je pouze pro Vás. Používejte ho tedy pro svou radost a odpočinek. Je tak naprogramovaný." a hologram zmizel.

Technik se Richarda ani neptal, jestli ho může projet analýzou. Rovnou ho napíchl. 

"Žádný šmírovací program. Nenašel jsem nic škodlivého. Tisíce nahraných hologramů zvířat a lidí. V podstatě datadisk s encyklopedií." pronesl technik.

Richard ohrnul ret. Ale co. Na nudné chvíle to asi nebude špatné. Technologie zobrazení vypadala velmi dobře. Vzal si ho a dal ho do kapsy od kombinézy. 

Erik s Elenou začali procházet data ze včely. Richard si vzal volno na pár hodin. Nikde nebyl potřeba.

Dal si kyslíkovou terapii a pak se uklidil k sobě. Měl asi dvě hodinky času, než bude muset s týmem vyrazit na běžnou patrolu. Holkám neměl odvahu napsat. Tak se rozhodl pustit si hologram. 

"Delfíni. Paráda." pronesl otráveně. A procházel soubory. Našel složku označenou anatomie. Rozklikl. Uvnitř bylo několik set souborů. Zaujal ho soubor označený jako "Světlý genotyp z východní zóny." 

"Co to má být?". Pustil si hologram. Objevila se před ním blonďatá holka. S dokonalýma prsama, zadkem o něco větším, než má rád, ale pevným a nohama dlouhýma až do nebe. Ta holka se začala svlékat. Během chvilky před ním vlnila pozadím úplně nahá. Viděl každý detail jejího těla. Projektor se ho zeptal, jestli chce hologram zvětšit do měřítka 1:3 nebo 1:1. Jasně že dal životní velikost. Najednou se díval do modrých očí nádherné samici lidského druhu. Taková anatomie ho bavila.

"Chceš si povídat nebo chceš vysát penis?" pronesl hologram. Richard jen mrkal a nechápal.

"Chceš si povídat nebo chceš vysát penis?" zazněla opětovná výzva.

"Vysát penis." pronesl Richard.

"Nahrajte přístupový kód nebo vložte digitální měnu."

"Zatraceně jaký kód?" a už přemýšlel kde má svoji ulitou peněženku s digi měnou. Pak si ale všimnul malé kartičky. Bílá. Nic na ní nebylo. Jen vyražený ornament. Dal ho proti světlu, aby ho líp viděl. Na kartičce se objevil sedmimístný kód.

"67FCI4T" přečetl spíš pro sebe.

"Kód akceptován. Chcete vysát penis ve stoje nebo v sedě?"

 - - -

"Luno byl už projektor aktivován?" zeptal se mužským hlasem robot.

"Ano. Právě byl i aktivován kód." odpověděla robotka hlasem stejným, jakým mluvil s Richardem jeho hologram.