Být lesbička je vlastně eko

Berte mě teď trošku s nadhledem. Píšu své úvahy ráda s jistou dávkou humoru a pohledem opravdu z jiné strany. 

Dneska ráno jsem si dělala čaj a přemýšlela o tom, jak se snažíme na jednu stranu vše neeko nahrazovat tím, co je menším zlem a ideálně právě eko. Plastové kelímky jsme vyměnili za papírové, brčka máme z kovu nebo skla v lepším případě - v tom horší jsou to ta rozmočená papírová. Chodíme v syntetické kůži, abychom nestahovali z kůže krávy, které tak jako tak sežereme v létě na grilu a kůže z nich se tedy vlastně stává vedlejším produktem, který bez využití u ševců či brašnářů, skončí někde ve spalovně. No nic. Trošku méně deprese by to chtělo. 

Přemýšlela jsem, že když v dnešní době umíme třídit odpad skoro do nulového zůstatku v komunálu, tak jak třídit použité šprcky. Nejsem si totiž jistá, jestli by se z nich dal vyrobit nějaký ten granulát na další použití třeba na mikinu nebo plasty do auta. A kdo by chtěl řídit auto, ve kterém se přeneseně vzato odehrává dnes a každý další den swingers párty za Vaší účasti a je jedno, jestli jste na křižovatce, v tunelu nebo na dálnici. Horší už to snad může být jen když si tu sw párty všude nosíte sebou. 

Přemýšlím tedy jak na to a nic moc efektivního mě nenapadá. Na druhou stranu si říkám, že nejvíc eko jsou v tomto vlastně lesbičky. Vzhledem k jejich tělesnému uzpůsobení šprcky nepotřebují, tudíž nevyrábí tento zbytečný odpad. Navíc jejich nepoužíváním do těla nedostávají žádné škodliviny a tím dělají i něco pro sebe. Nemluvě o alergii na latex a nateklých pudlinách. A navíc tím, jak jsou mokré, podporují vznik lepšího klimatu na planetě. A to se vyplatí.