16 hasičů . . . a koťátko

Sleduju je. Pěkní kluci v takovejch těch rozepnutejch hasičskejch mundůrech, co jdou rovnou z akce. Ještě s hadicí v ruce. Na hrudníku kapky vody, možná krůpěje potu? Kdo ví. Okolo ještě sem tam nějakej ten plamen. 

Bože. . . odpusť. Neb právě hřeším. Myšlením, slovy a téměř už i skutky. A nekonám rozhodně to, co mám konat.  A ano, je to má vina.

Modrookej brunet. Hrudník, že bych mu ukousla klidně půlku tý jeho krásný kozy.  Blonďák se strništěm. Tak od toho bych si nechala udělat . . . pekáč. Ti čtyři stojící bokem? Z očí jim kouká samotnej ďábel. Mám chuť zařvat "Gatě dolů kluci." Jeden lepší než druhej. 

A tak kroužkuju. Tady narozky, tady volno, tady uzávěrky. Tady porada. Zastavím se u října. Krásnej kluk s bílýma, rovnýma zubama, co drží mourovatý kotě. Je snad něco víc, než hasič s koťátkem? Jo. Do půl těla nahej hasič s koťátkem.

Miluju, když dostanu krásnej kalendář. Blbý je, když Vám chlap, od kterýho ten kalendář máte, řekne, že se do něj budete dívat spolu.

Tak si užijte den růžovýho šukání :-)