Něco za něco - část 25.
"Vaše podmínky akceptujeme. Kompletní technickou dokumentaci a programy dostanete na datovém nosiči. Podmínkou je osobní převzetí Vámi, Richarde."
"Vaše podmínky akceptujeme. Kompletní technickou dokumentaci a programy dostanete na datovém nosiči. Podmínkou je osobní převzetí Vámi, Richarde."
"Dnes je potřeba přejít do fáze dvě. Pokud aktivuje hologram, je potřeba s ním navázat komunikaci."
Richard celý den strávil běžnou činností. Vyjednávání s dvojkama nespadalo do jeho kompetence. Sháněl se po Naimě, ale ta i se zbytkem zdravotnického týmu makala v laboratoři. Elena s Erikem a jeho vedoucími důstojníky komunikovali na všechny strany. Nikdo o ničem nechtěl nebo nemohl mluvit. Nikdo nic nevěděl.
"Jak Vám chutnala káva?" zeptal se hlas v brýlích, které měl Richard nasazené. Richard si byl vědom, že přistoupil na hru, kterou hrát vůbec nechtěl. Proč se ho ptá na chuť kávy?
Richarda překvapilo, když se Naima srdečně zdravila s Inge. Netušil, že se znají. A snad poprvé viděl Naimu s výrazem upřímné radosti ze shledání. Sledoval je s pocitem určitého nekomfortu v kalhotách. Byly doslova jako oheň a led. Inge připomínala poslušnou školačku, zatímco Naima byla ostrá domina s bičem. Teda aspoň v jeho představě, kvůli které...
Když přistáli zpět na základnu, tak na přistávací ploše stál cizí ekranoplán. Vypadal podobně, jako ten jejich, ale model byl novější a měl vylepšené opláštění proti pulsním střelám, co používali povstalci nebo . . . dvojkoví droidi. Richarda to zaujalo, ale měli bríf na štábu po akci, na který musely všechny týmy.
"Tým Charlie napaden humanoidy na koních. Čtverec K3 oblast X2 Y4. Záchranná mise tým Bravo a Delta. Alfa vzdušná podpora. Foxtrot bude připraven jako záložní tým."
"Ahoj Richarde. Tak jak se daří na tvé misi? Odjel jsi stejně jako Elena. Rychle a zběsile. Jako vždy. Ani rozloučit jsme se nestihli. Máš za to u mě vroubek." zněl krátký video vzkaz od Zuzany. Richard si ho přehrál se dvoudenním zpožděním.
"Poběž Irino! Nebo uletí." volal malý chlapec běžící po písčitém pobřeží Baltského moře ženoucí se za motýlem. Dívka v letních šatičkách za ním klopýtá. Sotva mu stačí. Motýl jim ulétá.
"Irina Malenkovičová. Podle naší databáze jste nezvěstná pátým rokem. Digitální stopa nulová . . . Systém Vás už chtěl prohlásit za mrtvou. A Vy jste se přestěhovala pod zem. Jako správná krysa . . ." začal Richard výslech v bílé, kulaté výslechovce. Elena se zatím jen dívala na přenos. Irině se očividně nelíbilo, že tam musí sedět a ještě...