Už delší dobu si všímám, jak se nám proměňují "předlohy" dokonalých žen a mužů ve veřejném prostředí. Modelky na přehlídkách už nejsou jen vysoké, štíhlé dívky s dlouhýma nohama, co pod náporem bočního větru působí dojmem, že se zlomí v pase. Světové trendy teď nosí často i ženy a dívky, které přiznávají větší boky, plná prsa, vyšší věk. Za mě...
"Děláte něco nemravného? Něco, o čem by Vaši rodiče neměli vědět?"
Co Vás napadne při tomto slovu? Intimní fotky? Tedy nahé fotky? Intimní místa? Tedy řekněme slabiny? Intimní hygiena... Těchto míst? Všechno to má spojitost s nahotou na oněch místech. Přesto... Je intimita o nahotě těla? Nebo i o nahotě duše?
Minule to byly poštovní schránky, dneska nostalgie s pevnou linkou. Nedávno mi volala babička. Úžasná, křehká starší dáma (rozuměj má skoro sto let), která sice má mobilní telefon, ale mobilní v jejím provedení znamená, že ho přenese v kuchyni o dva metry dál, než kam dosáhne šňůra. Šňůra pevné linky. (Pro mladší generaci telefonu se sluchátkem.)
Vyznání, stesk i něha . . . touha, smích, radost, starosti . . . to vše jsme dávali do řádků písmenek kreslených indigovým inkoustem. Přehnout, vložit do obálky, nalepit známku a vložit do poštovní schránky. Byly to takové plechové svatyně našich tajemství. Každá z nich jich ukrývala desítky. Byly plné slůvek, která hladila, provokovala, která...
Hodně lidí lační po pikanterii a drbech, odkrytých slabinách a slabostech druhých lidí. Fajn, pojďme se tedy svlékat.
Díváš se na něj. Vidíš ho. Myslí si, že je aspoň polobůh a ty musíš být vděčná, že s tebou má sex. On tomu říká "Nemusíš být dokonalá, líbíš se mi.", ale ty tam slyšíš "Buď vděčná, že si o tebe opřu svůj penis!".
V posledních hodinách mi osud přimotal do myšlenek několik výjimečných žen. Manželek a matek. Krásných ve své laskavosti a milovanosti od jejich potomků. Zoufalé bolavé, vyčerpané, smutné, přesto bojující matky. Neznám úžasnější bytost, než je taková žena. A i přes všechny ty bolesti, utrpení a trápení... Sedící v křesle s dítětem na rukou či na...
Každý moment vnímáme jinak. Vteřiny na záchodě, kdy čekáme jestli jedna nebo dvě čárky na testu mají jinou rychlost, než ty samé vteřiny čekání na zelenou na semaforech
Jsou vzácné momenty v našem životě, kdy se v naší duši rozlije blaho. Jsou to vzácné momenty jako první pusa, které nás pohladí a trvají jen okamžik, přesto v nás přetrvávají na zbytek života. Těch momentů má každý z nás různě. Ale každý si je hýčkáme jako ty pravé poklady našeho života.
Se tak dneska oblékám do práce a jak se tak hrabu v šuplatech s ponožkami a prádlem, tak mi do ruky vplují černé, jemné samodržky s krajkovým lemem. Říkám si, jak dlouho že jsem je to neměla na sobě a pak mě napadne, že bych si je mohla klidně vzít na sebe dnes. Do práce. K šatům a lodičkám. Natahuji...
Jsem ... Díky mami a tati. Letos máte padesát let výročí svatby a já jsem za to šťastná. Protože jen díky tomu, že jsi mami neodešla od táty, když ti zahýbal s tou nádherou z bufetu, kde se chodilo na točený na stojáka, jsem.